Jin a Jang

Jin a Jang  (dva póly jedné energie)

Energie je podle fyzikálních zákonů skalární veličina, která se v přírodě zachovává a je hnací silou skrytou v různých formách hmoty. Může se měnit z jednoho druhu na jiný, její celkové množství však zůstává stejné.

Podle starověkého taoistického textu je prazákladem všech forem života, každého zrození a každé proměny energie nazývaná Čchi. Ta se projevuje jak ve vesmíru, tak i na zemi, veškerý život a hmota je podle této teorie na ní závislá. Tradiční čínský názor na svět předpokládá vývoj postavený na procesu neustálých změn, které jsou výrazem právě této energie. Ta je všudypřítomná a je původní životní energií.

Čínské pojmy Jin a Jang, jsou dvě protichůdné a navzájem se doplňující síly, které vytvářejí univerzální energii. Tuto vesmírnou energii nazývají filosofické a kulturní směry různě. Například Indové a jogíni ji nazývají Prána, Japonci ji říkají Ki, Číňané Čchi.

I-ťing, kniha proměn.

Dílo, které je všeobecně považované za nejstaší čínskou knihu, bylo sepsáno podle většiny historiků Fu-sim, prvním historicky doloženém císaři Číny (2953 – 2838 př. n. l.). Patří zároveň k nejstarším knihám lidského rodu.
Právě podle I-ťingu vytváří vzájemné působení protikladů (jinu a jangu) univerzální energii čchi. Ta představuje tvůrčí základ vesmíru.
V hlavní části knihy se nachází řada 64 hexagramů, což jsou obrázky složené ze šesti čar. Každá tato čára je buď jangové nebo jinové podoby. Tyto představují 64 rozdílných archetypálních situací.
Kniha proměn se používala také k věštění. V Číně během 12. století př. n. l. za dynastie Čou ale i dnes se ve světě k tomuto účelu využívá. Zároveň však představuje také důležitý filozofický a kosmologický systém.
Z knihy vychází několik čínských disciplín, jako je Feng-šuej, taoismus, čchi-kung anebo astrologie. Kniha měla veliký vliv na celou čínskou kulturu v průběhu tisíciletí. V současnosti v ní někteří fyzikové objevují například analogie genetických kódů nejnovějších molekulárních teorií.

Taoismus a Tao te ťing.

V Číně byl již před několika tisíci lety proces neustálé změny, tedy vzájemného střídání pólů energie Jin a Jang, nazýván Tao. Na těchto základech vzniklo i stejnojmenné učení. Filosofická škola taoismu je pak založena na textech knihy Tao te ťing (Kniha o cestě a ctnosti). Tu podle historiků napsal okolo roku 600 př. n. l. čínský filozof Lao-c‘ (čínsky 老子 – Starý mistr), podle legendy ve stáří před svým odchodem do samoty. V Tao te-ťingu se rozvíjejí dva tematické okruhy – otázky kosmogonické a představa ideálního panovníka a způsobu jeho vládu. Zároveň jde o návod k sebetransformaci, jehož podstatou a smyslem života je naučit se následovat cestu kosmických sil. Klíčem k etice Tao te-ťingu je prostota a potlačení egoismu.

Koncepce Jin a Jang tvoří základ orientální medicíny.

Tradiční čínská medicína je založena právě na filozofické koncepci taoismu. Snahou TČM je vyvažováním dvou protikladných složek v těle (Jinu a Jangu) dosáhnout potřebnou rovnováhu organismu. Pokud jsou principy jin a jang v těle v rovnováze a energie čchi může volně proudit, měl by organismus zůstat zdravý a žádná nemoc by se neměla objevít. Příliš mnoho jangu, nebo příliš mnoho jinu však harmonickou rovnováhu energií rozruší. TČM se snaží o nápravu proudění čchi v zablokovaných energetických drahách člověka.
V lidském organismu tato energie probíhá po drahách nazývaných Číňany a Japonci meridiány, Indy pak nádí. Jejich úlohou je rozvádět energii do celého systému. V těle se dále nacházejí tzv. čakry, které slouží u člověka jako přijímací stanice, centrum a rozdělovač energie čchi.
Jedním ze způsobů jak je možné tuto energii získat je prostřednictvím dechu, může to být také metodou nazývanou reiki, která působí na celý organismus. Mezi hlavní léčebné metody TČM patří fytoterapie, akupunktura, masáže, cvičení a dietetika.

Fytoterapie.
Slovo fytoterapie je složeno z řeckých slov fyton – rostlina a therapeuein – pečovat, léčit.
Fytoterapie je prevence a přírodní léčba nemocí pomocí léčivých sil rostlin a jejich extraktů formou bylinných čajů, tinktur, nebo sirupů. Dříve byla označována jako bylinářství. V průběhu historického vývoje patří využívání bylin jako léků mezi vůbec nejstarší metody.

Akupunktura.
Jednou z léčebných metod, která patří do systému TČM je akupunktura, která je stará tisíce let a v Číně byla užívána údajně již od doby kamenné. Jedná se o techniku nabodávání jehel do akupunkturních bodů na lidském těle, které leží na drahách energie. Těmi proudí životní energie čchi a jsou spojeny s jednotlivými orgány. Každý orgán má podle své fyziologické funkce určitý podíl Jin a Jang. Kromě jehliček se pro ovlivnění toku energie používá el. proud, či technika moxování. Moxování spočívá v nahřívání určitých částí povrchu těla sušenou natí pelyňku černobýlu. Napomáhá zvyšování obranyschopnosti organismu a zrychluje látkovou výměnu.

Akupresura.
Je systém masáží, založený na podobných principech jako akupunktura s tím rozdílem, že tam kde se používá u akupunktury ke změně toku energie jehel u akupresury pak tlaku prstu ve specifických bodech.

Reiki – přírodní metoda léčení.

Metoda reiki byla znovuobjevena v polovině 19. století japonským křesťanským mnichem Dr. Mikao Usuim. V překladu znamená slovo reiki univerzální životní energie. Tuto energii může přijímat každý a předávat ji může člověk zasvěcený do určitého stupně reiki. Při zasvěcení dochází k otevření do té doby u většiny lidí uzavřených kanálů (čaker) pro tuto energii. Předávající člověk přitom nepoužívá energii svou vlastní, ale funguje spíše jako zprostředkovatel, či katalyzátor. K přenosu energie dochází pomocí dotyku rukou na určité části těla, u zkušenějších jednotlivců pak také na dálku.
Kosmická energie má svou „vlastní inteligenci“, takže si sama nachází v těle místa, kde je jí nejvíce zapotřebí.

Jin a Jang jako filozofický základ makrobiotiky.

Slovo makrobiotika se skládá ze dvou řeckých slov: macro, což znamená velký a bios – život.
Makrobiotika jako způsob stravování a života je znám už několik tisíc let. Její stoupenci zastávají názor, že obiloviny, luštěniny a zelenina z domácí produkce jsou primárními zdroji energie a výživy. Doplněné dále o sóju, mořské řasy, ryby a korýše. Tato strava však musí být v souladu s ročním obdobím, vycházet z geografické polohy a podnebí.
Hlavní myšlenka je postavená na filozofických principech rovnováhy a harmonie, kde i tak protichůdné síly jako Jin a Jang se dokáží za určitých podmínek spojit. Jin v makrobiotice označuje ten druh energie, který působí směrem od středu – rozpínání, expanze. Jang naopak působí dostředivě. Jednotlivé druhy potravin svým způsobem jsou vždy buď více jinové, nebo naopak jangové a podle těchto poznatků by se měla přizpůsobit strava konkrétního člověka v určitém čase a daných podmínkách.

Čchi jako základní druh energie podle výkladu feng-šuej.

Feng-šuej (feng-shui) je starobylé umění šťastného života v ideálním souladu se svým okolním prostředím, pocházející z Číny. Jeho úkolem je vyrovnávat a stabilizovat energii Čchi v místech, ve kterých žijeme. To znamená vytvořit, či upravit místní podmínky tak, aby volnému a nerušenému proudění energie nic nepřekáželo. Feng-šuej se v praxi nejvíce používá k optimálnímu situování obytného prostoru, k harmonizaci staveb s okolím, či lidským faktorem.

Příklady Jin / Jang:

elektron / proton
ženský / mužský
pasivní / aktivní
jemný / agresivní
chladný / teplý
vlhký / suchý
temný / jasný
země / nebesa
dole / nahoře
Měsíc / Slunce
noc / den

a samozřejmě existuje
mnohem více srovnání a příkladů.

[local /wp-content/uploads/2010/04/jin_jang.swf nolink]

 

UŽITEČNÉ ODKAZY:

http://cs.wikipedia.org/ Jin a Jang na Wikipedii (internetové encyklopedii)

http://www.fpoint.cz/ Jin a Jang

http://www.wudang.cz/ Jin-jang – České centrum tradičních čínských cvičení

http://www.wudang.cz/ Vitální energie – čchi – České centrum tradičních čínských cvičení

http://www.portal.cz/ Kosmologie ve cvičení čchi-kungu

http://www.taici.cz/ Jin a jang ve cvičení tchaj-ťi

http://www.taichichuan.cz/ Jin a jang ve cvičení tai-chi chuan

http://www.usvit.mysteria.cz/ I-ťing

http://www.cakry.cz/ Feng shui – volné plynutí energie

http://www.tcm.cz/ 1. škola tradiční čínské medicíny

http://www.pramenyzdravi.cz/ Tradiční čínská medicína – akupunktura

http://www.prirodnivyziva.cz/ Jin a jang v potravinách

http://www.vareni.cz/ Makrobiotická strava

ZDROJE (kromě internetových):

Velké postavy východního myšlení, uspořádal Ian P. McGreal, Prostor 1998
Tao te ťing, Lao-c’, přel. Berta Krebsová, DharmaGaia 1997
I-ťing, Kniha proměn, přel. Oldřich král, Maxima 2000
Makrobiotická cesta, Michio Kushi, Votobia 1997
Taoismus, Eva Wong, Pragma 1997
Taoismus, Martin Palmer, Ikar 2002
Feng-šuej, Caj-chung Šen, Ikar 2002
Čína: Země nebeského draka, Edward L. Shaughnessy, Knižní klub 2006

zpracoval: Roman Kurucz