Geologická stavba širšího okolí Úval.

Geologická stavba širšího okolí Úval (ukázka z článku Lucie Vančurové, časopis Živly země, 2001)

LOKÁLNÍ GEOLOGIE – ÚVOD.

Krajina, kterou jsem si vybrala ke svému pozorování je po geologické stránce velmi rozmanitá. Zatímco v okolí se nacházejí rozsáhlá území s jedním druhem podloží, na vybraném úseku se podloží střídá skoro každých několik metrů. Celkově však geologická stavba širšího okolí Úval patří k nejpestřejším v Čechách.
Mimo nejstaršího útvaru krystalických břidlic tzv. Moldanubika, zde jsou zastoupeny prakticky všechny významné geologické jednotky Českého masívu. Úvalský vrch Úvalák dosahuje nadmořské výšky 287,8 m.
Toto území patří k Říčanské plošině, která je součástí Poberounské soustavy. Území je tvořeno horninami svrchního proterozoika a staršího paleozoika – prvohor, zastoupeným zde ordovickým útvarem. Na celé ploše je významně zastoupen nejmladší geologický útvar kvartérní neboli čtvrtohorní, tvořený naplavenými usazeninami vodních toků, svahovými hlínami a sedimenty vzniklými činností větru (spraše).
HORNINY, Prvohory – paleozoikum.

Na svrchnoproterozoické horniny nasedá mladší geologický útvar – ordovik, řazený do prvohorní epochy, nebo-li paleozoika. Hranice probíhá zhruba středem Škvorecké obory, na Úvaláku mezi přeložkou státní silnice a Pražskou ulicí, prostorem železniční stanice a jižním svahem Vinice (nejvyšší úvalský kopec – 298,8 m.n.m.). Ordovický útvar je budován komplexem sedimentárních hornin, který se dále člení na dílčí jednotky nazývané souvrství. V úvalském katastru jsou zastoupena od nejstarších k nejmladším souvrství třenické, milínské, klabavské, šárecké, dobrotivské, libeňské a letenské.
Třenické vrstvy jsou v Úvalech většinou zakryty hlínami, a proto špatně dostupné přímému pozorování na povrchu. Jsou zastoupeny červenofialovými písčitými břidlicemi s nerovnými vrstevními plochami. Tyto horniny byly zjištěny na haldách, zbylých po dobývání železné rudy na okraji Škvorecké obory. Při paleontologickém výzkumu zde byly nalezeny zkamenělé zbytky prvohorních živočichů.
Milínské vrstvy vystupují na povrch v několika oddělených výchozech. V širším okolí Úval jsou tvořeny převážně silicity neboli křemitými rohovci. Jedná se o velmi jemnozrnné až celistvé horniny bez zřetelné zrnitosti, složené z křemenné hmoty, vysrážené z vody. Vrstvy růžových až tmavě červených, vzácněji nažloutlých rohovců jsou od sebe místy odděleny vložkami písčitých břidlic a drob. Skalky tvořené těmito rohovci vystupují ve stráni nad Prokůpkovým mlýnem. Velmi pěkně zbarvené rohovce v různých odstínech růžové a nažloutlé byly ke spatření v dnes již zavezených lomech na Vinici. Protože v milínských vrstvách se nachází, rovněž v minulosti využívané, drobné úvalské ložisko železných rud, byly zvrásněné polohy rohovců a břidlic v největší zdejší těžebně, která se nacházela na Úvaláku v pruhu lesa mezi mateřskou školou a křižovatkou. Bohužel tato přírodní i historicko-technická zajímavost zcela zanikla zasypáním odpadky.
Klabavské vrstvy jsou na Úvaláku vyvinuty v podobě červeně zbarvených břidlic s kolísavým podílem písčité příměsi, místy přecházející až do červenohnědých drob. Vystupují ve vrcholových partiích vrchu Vinice a na řadě míst na Úvaláku (na naší zahradě na nich moc hlíny není a můžu potvrdit jejich kvalitu, protože kopeme všechno, co je hlubší než 20 cm, krumpáčem).
Následující šárecké vrstvy vystupují v poměrně širokém pruhu na řadě míst od Škvorecké obory přes Pařezinu a náměstí Svobody, dále k malému zaniklému lůmku u cesty ke koupališti až na severní svah Vinice směrem k Tlustovousům. Jsou to tmavě šedé jílovité až jílovito – písčité břidlice, místy přecházející až do světlešedých až šedožlutých barev. Protože šárecké vrstvy jsou v okolí Úval vyvinuty poněkud odlišně od ostatních výskytů v okolí Prahy, byl v minulosti používán též nyní již opuštěný název břidlice úvalské. V šáreckých vrstvách jsou místy hojné oválné nebo kulovité křemité konkrece – pevnější shluky, tvořené jemnozrnným křemenem a jílem, často obsahují uvnitř zkameněliny.
Libeňské vrstvy jsou tvořeny tence lupenitými černými jílovitými břidlicemi, které jsou na první pohled těžce rozeznatelné od jílovitých břidlic předchozích dobrotivských vrstev. Na povrchu se rozpadají v šedé, rezavě zbarvené drobné destičky a úlomky. Tvoří podloží prakticky v celé čtvrti V Setých.
Letenskými vrstvami se na Úvalsku uzavírá sled usazenin ordovického moře, jejichž stáří je stanoveno na 435 – 500 milionů let. Ve starších prvohorách pokrývalo moře celou oblast středních Čech i v průběhu následujících geologických období (silur, devon), jejich sedimenty však nacházíme až na území Prahy a dále mezi Prahou a Berounem.

zpracovala: Lucie Vančurová