Úvaly jindy a nyní 3

Z historie Úval

(úryvky z knihy Úvaly jindy a nyní od autorů p. Otakara Brože a p. Václava Sommera vydané v roce 1929 nákladem Místní školní rady v Úvalech)

část třetí (a poslední)

 

Václav Sommer – Městský úřad v Úvalech

Úvalská obec měla ještě na počátku 19. století svou radnici. Říkalo se jí rychta, obecní domek i pastouška. Roku 1713 měla číslo 15. a později po roce 1770 číslo 2. Byl to nízký domek, štítem do náměstí…
Strážníka má obec teprve v letech šedesátých. Byl také ponocným a poselákem a při slavnostních příležitostech obsluhoval 4 obecní moždíře. Na jeho výstroj bylo koupeno: čáko, potažené černým plátnem, ocelová šavle v okované kožené pochvě, černě lakovaný řemen s přezkou, třapec….
Prvním úvalským strážníkem byl úvalský rodák Josef Budka, narozený v roce 1826 v čísle 42. Jako vojín se zúčastnil v roce 1848-49 bojů v Uhrách za maďarské revoluce. Po 10leté vojenské službě se navrátil počátkem roku 1857 do rodné obce, kde se stal strážníkem….
Mimo svou službu se zabýval též holičstvím, kterému se naučil na vojně. Byl to první holič v Úvalech a byl podle vyprávění starých, dosud žijících pamětníků, hojně vyhledáván. Strážníkem byl do roku 1877…
První obecní volby za republiky, konané dne 15. června roku 1919. Volilo se 24členné zastupitelstvo a kandidovaly 4 strany. Ve voličských seznamech bylo zapsáno 1268 oprávněných voličů a odevzdáno 1129 hlasů…

Jaroslav Skalický – Obecní studně

Před městským úřadem u státní silnice stojí obecní váha a studně. Obecní studně byla zde zřízena roku 1896 za 403 zlaté 20 krejcarů. Vyhlubování bylo nesnadné, neboť pod povrchem od 3 do 11 metrů byla tvrdá skála…

Otakar Brož – Školy

V Úvalech máme tři školní budovy. Nejsem jistě sám, koho zlákaly k meditaci, retrospektivě, k pohledu na současnost i k tušení budoucnosti. Stuleny při chrámu, samy dílny lidskosti, jsou svými formami dobrými, výmluvnými památníky dob svého vzniku… V nich se dnes shromažďuje naše budoucnost, národ, který přijde po nás, a připravuje se k svobodnému životu…
Napsal jsem, že k reformě školství u nás došlo z pohledu na pruského vojáka, občana. Jest tedy pochopitelné, že byl napodoben v našich školách i ten duch, který ho vychoval…
Dítěti se ukládalo trpné vnímání hlavně učením nazpaměť, často pouhým, na povrchu věcí zůstávajícím a nikterak k nitru nepronikajícím papouškováním slov…
Obec úvalská vystavěla roku 1912 nákladem 167.000 Kč svou krásnou školu, nyní školu měšťanskou, která nemá sobě rovné ještě dnes široko daleko. Jejím stavitelem byl František Troníček z Prahy, projektantem architekt Otakar Polák z Loun…

 

Václav Sommer – Hotel „U českého lva”

Je to nejstarší hostinec v Úvalech a jeho názvy od nejstarších dob byly: vrchnostenská hospoda, dominikální, dolejší, velká, panská, hostinec „U bílého lva”, „U lva” a nyní hotel „U českého lva”. Ze starého pergamenu z 6. listopadu 1349, chovaného v pražské universitní knihovně, se dočítáme o veřejné cestě z Prahy k Biskupskému Brodu. Poněvadž cesta vedla přes Úvaly, je jisto, že v těch dobách v Úvalech hospoda již byla… Bývalo zde tehda živo. Po silnici jezdívaly veliké formanské vozy, jejichž kola byla až 20 cm široká, ráfy na tři prsty a táhlo je až 5 párů koní. Vpředu na rozvoře visela veliká zadrátovaná svítilna a vzadu bylo připevněno náhradní kolo. Když formanský vůz zastavil, hostinský hned vyběhl a přivítal šňupečkem vzácné hosty. Formani bývali zámožní lidé… Do konce 17. století nebyla hospoda tak veliká. Tu teprve vystavěla Terezie Savojská na počátku 18. století (1706). Bylo zde první poštovní zastavení z Prahy, proto stálo ve stájích několik koní k vystřídání…

 

Václav Sommer – Druhá procházka po Úvalech

Četné tovární komíny a houkající sirény nám hlásají, že Úvaly jsou průmyslové městečko. Průmysl má pro každé město veliký význam, neboť nese největší část obecních břemen. Nejvíce obecních přirážek platívají právě průmyslové závody. U nás mají zvláštní význam, neboť Úvaly jsou nebohaté a na své veliké úkoly, které mají v nejbližší době řešiti, finančně slabé.
Většina továrních podniků jest v severozápadní části městečka, podél železniční trati…

 

 

 

 

 

 

 

 

Ing. Vlad. Schmidt – Cukrovar v Úvalech

Nejstarším průmyslovým podnikem v našem městečku jest cukrovar. Pěkně položen nad továrním rybníkem, obklopen stromovím, náleží k nejlépe vystavěným budovám úvalským. Jest významnou složkou místního života z důvodů národohospodářských i kulturních. Byly časy, kdy hmotný rozkvět městečka velmi na něm závisel, kdy daňová platební povinnost závodu přispívala značně k upevnění finančního rozpočtu obce. Měl význam i v otázkách kulturních, neboť zaměstnanci cukrovaru bývali členy a funkcionáři různých spolků a společků, rostoucích v Úvalech…
Náš cukrovar byl založen v letech 1870-73 rolníky místními i okolními…
Mám-li hovořiti o vnitřním životě cukrovaru, řekl bych o životě čistě lidském, intimním, musím konstatovati, že již uplynuly idylické poměry let sedmdesátých a osmdesátých, kdy veselý zpěv četných děvčat a snad i větší srdečnost vládla v prostorách závodu. Řepník, zaměstnávaje hodně žen, překypoval veselím; žertovné scény doprovázely práci. Snad byli lidé šťastnější. Tlak světové populace nebyl tak ohromný jako dnes, obchodně mnohem příznivější byla ona léta a tudíž i jakási bezstarostnost ovládala mysl lidí nadřízených i podřízených…
Dnes všecko letí a jest to nevyhnutelné, aby závod mohl obstát v těžké době, kdy naše cukrovarnictví podstupuje těžký konkurenční boj s cizími státy, zejména s Amerikou. Náš vývoz jest ohrožen, situace velmi smutná…

Václav Sommer – Dějiny dolování v Úvalech

První zmínka o úvalském dolování je z roku 1841, kdy byl majetníkem dolu Matěj Siegl, který se brzy odstěhoval do Zákolan u Kralup. Bylo zde osm šachet, ve kterých se pracovalo ve dne v noci…
Bylo zde asi 50 horníků, kteří chodili každou neděli v hornickém kroji do kostela a stáli ve dvou řadách až k oltáři. Jejich kroj byl pestrý. Za pasem měl každý hornickou lampičku, na kulatých čepicích měli křížem dvě kladívka a na kabátech blyštící se knoflíky. Doly náležely německé firmě „Prag-Auwaller Berg & Hütten Gewerkschaft” a jejich ředitelem byl v Úvalech Lev Charbuský, který byl 15. února 1863 „za jeho velké zásluhy o blaho obce od obecního zastupitelstva za čestného souseda jednomyslně zvolen”. Roku 1871 se přestalo dolovati…
Poslední pokus o dolování konala roku 1920 plzeňská Škodovka, avšak bez úspěchu.