710 let Arnošta z Pardubic

V letošním březnu si nejen v Úvalech připomínáme 710. výročí pravděpodobného narození Arnošta z Pardubic.
Stávající poznatky ukazují, že okolnosti narození Arnošta z Pardubic, budoucího biskupa a prvního arcibiskupa pražského, na kterého si určitě právem činí nárok i naše město Úvaly, jsou stále nejasné, mlhavé, bez pádných argumentů a ani soudobí historikové – odborníci na středověk, nejsou jednotného názoru. Ve svých názorech nebyli konkrétnější ani takoví historikové jako prof. Šimák nebo Dr. Kapistran Vyskočil. Já osobně se přikláním na stranu těch soudobých historiků, kteří narození Arnošta z Pardubic na Úvalsku připisují svůj význam. Mám na mysli např. J. Haladu známého spisovatele faktu, který psal o pánech z Pardubic ve svém Lexikonu české šlechty, vydaném v roce 1992 a potom zejména prof. PhDr. Zdeňky Hledíkové, DrSc., z Univerzity Karlovy, která psala Curriculum vitae Arnošta z Pardubic v knize Životopis Arnošta z Pardubic od Valentina Krautwalda, vydané v roce 1997.
Jak bychom mohli shrnout stávající poznatky? V tom je také nezastupitelný s námi identický názor ředitele Východočeského muzea Pardubice Františka Šebka.
Prvním známým předkem pánů z Pardubic byl Arnošt z Hostýně a Staré u Libáně, otec budoucího biskupa a arcibiskupa pražského, který po určité období působil jako purkrabí zástavního pána a po roce 1318 jako královský purkrabí v Kladsku. I když nejstarší dějiny Úval z důvodu naprostého nedostatku zachovalých pramenů unikají našemu bližšímu poznání, dá se potvrdit, že také po určitou dobu vlastnil tvrz nebo hrad Hostýně u Úval nedaleko Prahy. Také mezi roky 1330 – 1340 přeměnil východočeské Pardubice, původně tvrz s malým panstvím, vesnici v blízkosti brodu přes Labe, u soutoku s Chrudimkou, na cestě spojující Hradec Králové a Chrudim, na poddanské městečko a od teprve od r. 1330 začal užívat šlechtický predikát „z Pardubic“. Král Jan Lucemburský povýšil Pardubice na město v r. 1340. Syn pána z Hostýně a Staré Arnošt z Pardubic se s vysokou pravděpodobností narodil v 25. 3. 1297 na tvrzi Hostýně (Hostín) u Úval, neboť latinská transkripce Hostinne je v překladu skutečně Hostýň, dvůr Hostýň u Úval. To připouští i prof. Hledíková, i když vedle toho za možnosti uvádí i Hostinné (dnes Hostinka) nebo Staré (dnes Staré Hrady na Jaroměřsku). Jeho otec však kolem roku 1340 Hostýň a Starou vyměnil za Pardubice a tak budoucí biskup a arcibiskup pražský již pozornost soustředil na Pardubice, které zdědil roku 1340 s městskými právy. Arnošt od svého mládí užíval šlechtický predikát „z Hostýně“, predikát „z Pardubic“ sám nikdy za svého života nepoužil a později užíval a na listinách uváděl jen titul svého církevního úřadu.
Páni z Pardubic ovlivnili počáteční rozvoj poddanského městečka a to od nich převzalo do znaku i jejich erb – přední bílou půlku koně na červeném štítu. Ze starého českého šlechtického rodu pánů z Pardubic vedle arcibiskupa Arnošta lze uvést jeho mladšího bratra Bohuše, který byl kanovníkem pražským a proboštem kolegiální kapituly v Litoměřicích, další bratři Smil a Vilém, kteří drželi rodové statky.Velice známý je i jeho synovec Smil Flaška z Pardubic, autor vynikající veršované skladby Nová rada.
Páni z Pardubic ztratili město Pardubice a část svého panství v r. 1391 ve sporu s králem Václavem IV.
Ale vraťme se k Arnoštovi. Arnošt z Pardubic navštěvoval klášterní školy v Kladsku a v Broumově, také studoval na italských univerzitách v Padově a Bologni. Zde se také setkal s významným italským humanistou Francescem Petrarcou. Po své anabázi církevními hodnostmi se 30. dubna 1344 stal prvním arcibiskupem pražským. V té době ho již poutalo blízké přátelství s tehdejším markrabětem moravským Karlem, kterému po smrti otce vložil na hlavu královskou korunu v srpnu 1346. Arnošt se stal z titulu českého metropolity v roce 1348 také prvním kancléřem nově založené pražské univerzity. V následujících letech byl Karlem IV. pověřen řadou významných diplomatických misí a v době panovníkovy nepřítomnosti měl na starosti nejvyšší správu Českého království. Dbal jako duchovní osoba i jako církevní hodnostář o zlepšení mravního stavu kněžstva i laiků, vystupoval proti kacířství i proti četným pohanským pověrám, trestal lichvu a hazardní hry, ale také se bránil stále intenzivnějším zásahům papežských úřadů do církevní správy Českého království.
Arnošt z Pardubic nebyl jen znamenitým duchovním otcem, nýbrž se projevil jako dobrý hospodář a štědrý mecenáš, ale i jako velká autorita ve správě země a v dalších světských záležitostech.

Dr. Vítězslav Pokorný
kronikář města Úvaly