Ouvaly – popis městyse 2

Ouvaly.

Popis městyse a okolí a náčrtek historický NAPSAL ALOIS DOSTÁL.

V Praze, 1914

pokračování 1.části:

Prostřed socha P. Marie s Ježíškem, nejvýše nejsv. Trojice s anděly, po stranách sochy sv. Josefa a Joachima. Dříve bývaly na oltáři dva obrazy na dřevě malované; větší Zvěstování P. Marie a menší Bůh Otec, žehnající v oblacích. Nyní na stěnách jsou zavěšeny. Pocházejí ze 17. století od neznámého malíře. Ve čtvercové lodi s otupenými rohy jsou dva boční barokní oltáře s hladkými korintskými sloupky a řezaným listovím na stranách. Obrazy na nich Bolestná P. Maria a sv. Jan Nep. Okna jsou nahoře segmentová, zevně nahoře barokně zazubená. Vnitřek rozčleněn s druženými lisenami, nesoucími římské hlavice a jednoduchou attiku. Ve věži jsou zvony: „Marie“, ulitý r. 1868 nákladem 495 zl., jež sebrány byly dobrovolnými příspěvky; J. V. cís. Fr. Josef daroval 300 zl., jak nápis hlásá. Ulil jej Kar. Bellmann v Praze. Druhý zvon je „Kašpar, Melichar a Baltazar“ z 15. stol., dva menší „Barbora“ a „Jan“ z r. 1851.¹⁴) Varhany koupeny r. 1829 za 265 zl., kancionál daroval r. 1837 Jan Schamal. Týž obdaroval obec pěti „střílecimi moždíři“. Kostel má dva cínové svícny s letopočtem r. 1670.         Nemajetný¹⁵) kostel v Ouvalech měl vždycky dosti dobrodinců.  Už r. 1857 sebraly „šlechetné panny“ na roucha boho služebná 16 zl. 45 kr. a téhož roku „počestní mládenci“ darovali na nový postříbřený věnec „k oslavě těla Páně“ 13 zl. 10 kr. A hned byla jiná sbírka na hudební nástroje „trompety a valdhorny“ 48 zl. 70 kr. Následovala sbírka na roucha, na opravu kostela 149 zl., na oltáře a obrazy (r. 1864) 119 zl., na štafírování dvou křížů v kostele, sbírka řemeslníků a živnostníků na lucerny, r. 1867 na větší zvon Maria, kníže Jan z Liechtensteinu  daroval dřiví na stolici zvonovou, beseda dala 16 zl., podíl z honitby obnášel 20 zl. Sbíráno na dětský prapor (63 zl.), na kostelní věci několikráte s výsledkem 30 až 60 zl. Vyskytli se jednotlivci, pí Eugenie Beggová z Albönberga, místní poštmistrová, darovala křížovou cestu, p. Bohumil Mladějovský jesličky, p. F. Bôhm kasuli, rodina Štibingrova svícny, obrazy, rodina Fimlova  roucha boho­služebná, obrazy, pí Jos. Webrová  lustr, p. Martin  Čáp  obrazy, pí Julie  Budská  zvonitko, rodina Fořtova lampu oltářni a nový kalich (spolu s p. Aldorfem a Staňkem,  strážmistrem). Mnoho věnoval far. Vojt. Šrámek a osadnici ještě v pozdějších letech pod nikali sbírky na koberce, nebesa, sochu poutnickou (za 124 zl.), p. Aldorf poskytl dřiví při malováni kostela, Fil. Trojan dal pacifikál, ouvalské ženy baldachýn,   pl Budská prádlo, pí Martiusová koberec, p. Fereš křiž, manželé Čadilovi výzdobu oltáře atd.

Kolem Ouval jsou kříže: u lesíka při Pražské silnici, u hřbitova (na památku missií), na cestě do Jiren a do Škvorce. Kříže při cestě Tlustovouské ku Praze a ke Škvorci r. 1867 přijala obec na vždy k vydržování v dobrém stavu a každý že čtyřmi lipami osadí. O sochu sv. Jana starali se držitelé statku č. 9.

Fundace při kostele Ouvalském: 1. za Václava a Amalii Mouchovu (z r. 1794), 2. za Marii Teresii Savojskou, 3. za Václava a Magdalenu Hladíkovu (z r. 1862), 4. za Václava a Marii Hladíkovu (z r. 1868), 5. za Ignáce Horu (z r. 1870), 6. za Jana a Marii Lašmanovu (z r. 1874), 7. za Adolfa a Eugenii Beggovu, 8. za Václava a Viktorii Zavadilovu.

14) Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od Dra Ant. Podlahy, str. 111—113.

15) Kostel nyní má jenom 11 j. 226 sáhů poli, 1700 K nadačního a 6120 K vlastního kapitálu. Dluhuje Kejskému kostelu a splácí 2910 K.

Faráři v Ouvalech.

Po válkách husitských při nedostatku duchovenstva a menším počtu obyvatelstva bylo méně far. Tak plebán v Českém Brodě (Benediktin Ondřej) obsluhoval fary Tuklatskou, Ouvalskou, Štolmířskou, Přistoupimskou a Vitickou. Tak i na Hradešíně fara zanikla a obnovena r. 1734 Teresií Savojskou. Farář v Tuklatech, Jakub Pečený (1688-1715), založil mnoho nadací, odkázal na opravu kostela Ouvalského 2000 zl. a pro věčné světlo 200 zl. Spravoval kostely Sluštický, Hradešínský, Ouvalský, Roztoklatský, Horecký a Břízský. Prvním farářem v Ouvalech byl:

1. Vojtěch Kratochvíle od r. 1857 do 1861, dříve kancelista kn. arc. konsistoře v Praze. Nebylo tu fary, bydlel v soukromém domě, mnoho se nastaral o kostel až posud filiální. Tehdejší výbor zakoupil za 4400 zl. od manželů Tomáše a Marie Janouškových usedlost č. 45 o 81 měrách pozemků. Z těch po nechali k faře 20 měr, za ostatní prodané pole postavili u silnice na náměstí slušnou jednopatrovou farní budovu. Hospodářská sta vení upravena ze starých.¹⁶) Prvofarář Kratochvíle po čtyřech letech se odstěhoval do Stodůlek.

Po krátké administraci kaplana z Hradešína Františka Havlíčka,nastoupil na faru v Ouvalech FrantišekSoukup, posavadní kaplan v Horno-Stupně u Plzně. Ten farářoval v Ouvalech téměř 22 roky a jeho přičiněním byl u Ouval postaven prvnímu arcibiskupu pražskému Arnoštu z Pardubic důstojný pomník. V prosinci r. 1883 odstěhoval se do Prahy, svého rodiště, na faru k sv. Havlu, kde r. 1888 zemřel.

V Ouvalech administroval pak Karel Schneider, až faru obdržel Jan Turek, farář na Velízi a bývalý františkán. Ten fa rářoval zde pouze měsíc. Nachladiv se o pouti na Hradešíně, dostal zánět plic a zemřel 10. května 1884. Pochován u hlavního vchodu chrámového.

Podruhé administroval v Ouvalech Karel Schneider, až za faráře ustanoven František Holada, lokalista z Vojkova u Sedlčan a dříve také františkán. Ten byl v Ouvalech od r. 1884 do r. 1893, kdy jako stařec 73letý dnou dokonal. Leží na starém hřbitově proti vchodu do kostela. Týž rád se zabýval hudbou,

¹⁶) Když se v Ouvalech zřizovala fara, darovala k ní obec na pozemcích v Rohožni, Vejpůstku a při cestě do Tlustovous v nynější výměře 3 ha 80 a 98 m² s tou podmínkou, že užitek či výnos a příjmy z těchto nesmí se nikdy vpočitati do fasse farní. Na listině, počínající slovy: „My tím lásku a vděčnost k našemu p. faráři vyjeviti chceme a žádáme, by tento důkaz naší srdečné přízně laskavě přijat byl“, podepsán výbor: Václav Hladík, starosta, Jos. Strnad, radní, Matěj Urfus, Frant. Řezáč, Ant. Herfurt, Josef Železný a Jan Lašmann. K těmto farním pozemkům později patronátní úřad přidal ze zádušnicb 1 ha 15 a 09 m² v Rohožni. Osadníci stavěli faru sami, Jeho Veličenstvo jim daroval. 400 zl., přispěl patron 1500 zl. a dobrodinci. Fara stála 6115 zl. (občané platili 2655 zl.). Z počátku osadníci faráři vypomohli potahem i polní prací, což po zději přestalo. Za starosty Ant. Chlapce (r. 1887) rozhodnuto, že farář nebude platiti obecních přirážek, protože úřad katechety při škole zdarma zastává, ale i ta privilej r. 1903 odvolána. Zahrada osázena r.  1878.

zpěvem, cvičil zpěváky k akademiím a sestrojil už na Vojkově hodiny, které při odbíjení zahrály na kovové zvonce, které až z Belgie objednal, dvě Mariánské písně. Tamo měl stroj hodinový na lípě, v Ouvalech na půdě. Byly vystaveny i v Českém Brodě. Snem jeho bylo, aby na farní budově postavena byla věž a hodiny tam umístěny. Byla by to pro Ouvaly pěkná atrakce. Ale nedošlo k tomu. Hodiny zůstaly na půdě a jsou odsouzeny červotočům a zapomenutí, Škoda!

Po administraci Josefa Hodináře ustanoven v Ouvalech farářem Vojtěch Šrámek (nar. v Plzni 1839), posavádní farář ve Volešci. Týž potrval v Ouvalech od r. 1893 do své pense r. 1906, mnoho se staral o kostel, z darů pořizoval roucha boho služebná, sám přidával ze skrovných příjmů. Povahy byl společenské, posud naň pamatováno. Po více než 401eté činnosti v du chovni správě jako pensista odstěhoval se do Prahy, ale už 4. května 1907 zemřel. Byl také literárně činným. Přeložil „Chvály Mariánské“ sv. Alfonsa z Liguori o 2 dílech (r. 1901); vydal modlitební knihy „Palma Sionská“ (r. 1871), která se dočkala několikera vydání. Přeložil z italštiny „Návštěvy nejsv. Svátosti Oltářní“ od Jana Paganiho (r. 1875). Napsal spis „Sv. Alfons, biskup a zakladatel řádu Redemptoristů.“ Také do „Blahověsta“ napsal řadu náboženských článků (jako „Péče o svědomí“, „Svatí a světice Boží“ atd.). Pro kněze a lid sestavil „Rukověť katol. pobožnosti sedmi dnů svatopostních“ jinak „Svatý týden“ (r. 1892). „Posvátná kazatelna“ přinášela od něho kázání jako cyklus o modlitbě. Vyšel též samostatně. Největší dílo jeho jest „Víra, naděje a láska“, kniha modliteb pro všechny pobožnosti roku, společné i soukromé. Stran 1040. (R. 1899.) V Ouvalech na širokých podkladech založil novou pamětní knihu. Darů pro kostel počítá se v ceně 3000 K.¹⁷)

Bezprostředně po V. Šrámkovi následoval Alois Dostál, dřívější farář v Křečovicích u Neveklova.¹⁸) Narozen v Kvasinách u Rychnova, zde studoval gymnasium, v Praze theologii na universitě, r. 1883 vysvěcen, působil ve Stupně, na Velízi. Zakládal besedy, přednášel (Sokolům při sletu), vedl divadlo, cestoval, psal povídky ze života i historické, pro mládež i dospělé, kázání i feuiletony, redigoval kalendáře i sbírky. Sbírku historických prací vydal pod názvem „Dějepisné povídky“, mnoho spisů pro mládež vydal p. Vilímek, Bačkovský, Dědictví maličkých a jiní. Humor vyšel pod názvem „Veselá chvilka“, „U slona a jiné humoresky“ atd. Vlast vydala divadelní kusy, které se hrály s prospěchem. Soubor prací pro mládež vydal Šašek „Z jasných i temných dob české minulosti“, dvě knihy povídek Emil Šolc, mnoho obrázků „Tiskový spolek“, romány časopis „Vlast“, „Přítel domoviny“, „Zábavná bibliotéka“, „Ludmila“, brožurky „Slova pravdy“. Některé povídky jsou zdramatisovány, jako „Zbláznil se“, „Za obecni pozemky“. Velmi mnoho přetištěno pro americké Čechy, jiné přeloženy, „Jen poctivě“ vydána čtyřikráte. Od r. 1912 vydává p. Václav  Kotrba

17) Životopis jeho přinesl „Čech“ r. 1907 č. 127 od AI. Dostála. 18) Obšírný životopis přinesl r. 1910 Vilímkův Kalendář duchovenstva českoslovanského.

„Sebrané spisy“ Dostálovy, jichž vyšly 4 svazky. R. 1913 jmenován kn. arc. notářem a redaktorem časopisu „Vlast“.

Stvrzená fasse ouvalského faráře r. 1864 (německy):

Od obcí……………………………………………………       8 zl. 40 kr.

Z kostelní pokladny   ……………………………….. 40   „

Z náboženského fondu (kongruový doplněk)     410   „   97 Štola………………………………………………………..      9  ,,  88 1/₂

Z nadací mešních……………………………………… 1  ,,  68 ,,

Úhrn …. 470 zl. 93¹/₂ kr.

Slavným rodákem Ouvalským jest Jan Karel Rezáč,učitel při odborné škole na Smíchově. Narozen v Ouvalech dne 5. srpna 1838. Učil se na tamní škole, působil jako učitel na Českobrodsku, r. 1859 byl ve sboru dobrovolných myslivců. Učil též na Táborsku, založil v Jistebnici čtenářský spolek, zřizoval knihovny, zabýval se včelařstvím a zahradnictvím a odbyl kurs hospodářský. Jako delegát zemědělské rady přednášel po Čechách o včelařství. R. 1882 byl redaktorem „České Včely“ a předsedou zemského ústředního spolku včelařského. Vyznamenán r. 1879 při mezinárodní výstavě včelařské za učebnou pomůcku „Postup včelaření“ státní cenou a čestným diplomem. Psal do listů paedagogických, hospodářských a politických. Vydal „Včelky“, „Nové míry a váhy“, r. 1875 s J. Moravcem „Obrazy ze života Karla IV“, „Praktický včelař“ (r. 1883), „Drůbežnictví“, „Zahradu školní“. Zemřel na Smíchově 26. července 1886.

Knihy konfirmační zmiňují se o dvou kněžích z Ouval, buď že odtud pocházeli nebo v Ouvalech duchovni správu vedli. První, Jakub Matěj, se připomíná r. 1359 a byl od patronky Alžběty a synů její ustanoven farářem v Jablkyniczích (!); druhý Jan kněz z Ouval r. 1415 ustanoven plebánem v Litni Oltáři sv. Bartoloměje na Novém Městě Pražském daroval úrok ze 69 rýnských Jiří Uvalský.¹⁹)

Škola.

Škola v Ouvalech připomíná se z konce XVIII. století, stála nedaleko kostela u hřbitovní zdi. Bylo to podélné stavení s jednou učebnou a bytem učitelovým. Postavena r. 1783 asi od kn. Teresie Savojské, opravena r. 1825. Sestávala ze dvou odděleni. Vyučováno pilně, jenom někdy, jako v zimě r. 1847 v prosinci se ne učilo, že „nebylo dříví“. Jak počet obecenstva rostl, tak i třídy nové vznikaly. R. 1877 rozšířena na dvoutřídku, r. 1884 na trojtřídku, r. 1900 na čtyřtřídku. Později přibyly dvě parallelky. Třídy byly po městečku, nejvíce v bývalé poště, v domě p. Chrousta. Ve staré škole bylo osm dlouhých lavic, každá pro deset žáků.

Na novou školu nástin vypracoval inženýr Gabler, stavbu provedl Tomáš Molek, stavitel z Polné. Náklad byl 22.000 zl. Vysvěcena 31. srpna 1884. Než ani tato budova nestačila a r. 1911 vypsán na novou školu konkurs; z 21 návrhů obdržel první cenu, rozpočet vypracoval a dohled vedl architekt Ot. Polák z Loun, nádhernou budovu postavil architekt   Fr. Troníček z Prahy.

19) l.ib. Confirm. VII., pag. 88, 141—142.

Vysvěcena byla 29. září 1912 vikářem a kanovníkem Josefem Kebrlem. Při tom mimo světitele mluvili okr. hejtman E. Chotaš, okresní inspektor Č. Eis, poslanec B. Novák, školní dozorce Fr. Fořt, starosta J. Hladík, řid. uč. M. Minářů a farář Dostál. Zpěvácký spolek „Smetana“ zapěl příslušné chorály. Téhož roku zřízena v Ouvalech škola pokračovací a žádoucí byla by i škola měštanská. Jednáno o ní už r. 1900. Nová škola stála asi 170.000 K.

Na škole v Ouvalech působili učitelé: J. Klikoš, Jan Sixta (1809), Trávníček, Hrdlička, Čajsl, Fr. Klima, Jan Hamáček, Ant. Bukvic, Petr Hachke, Smetana, J. Halík, Věnceslav Záboj Mařík (působil též v Chorvatsku, kde se zúčastnil oprav školství chorvatského;  byl i literárně činný, psal články do Posla z Budče), Jan Polesný, Jan Železný, Jos. Bubeníček, August Kitzberger, Jos. Ballatý, Mat. Minářů, Jos. Sajfrt, Fr. Podhola (vykreslil na chod bách střední školy zeměpisné pomůcky, dostal čestný diplom za ukázku ruční práce zpracování lnu na hospodářské výstavě a r. 1899 čestnou medaili za 401eté  věrné služby), Kar. Šimek, Ant. Zlatohlávek, Ed. Geisler, Kar. Koníček, Vác.  Šmidlík  (včelař a jednatel zemského včelařského spolku), Čeněk Tonder (narozen 23 června 1859 v Kouřimi), spisovatel beletristický pro mládež a dospělé.   Píše do časopisů, do novin feulletony, vydal několik svazků dobré lidové četby. R. 1884 almanach „Z české školy“, dále „Pomněnky sázavské“,  „Z minulosti a přítomnosti“, „Šlépějemi předků“, „Na šikmé ploše“,  „Před úsvitem“ a mnohé jiné. Františka Stehlíková, Fr. Cetl, Boh. Čeněk (nar. 14. prosince 1869 v Polné). Studoval hudební komposici u J. B. Foerstra a Boh. Vendlera.  Složil mnoho sborů pro mužské hlasy, dvojzpěv pro soprán a alt s průvodem klavíru, písně pro střední hlas.   Oblibě se těší skladby: „Mysliveček“, „Dudák“, „Je-li pak to pravda“, „Pantáta ze mlýna“, „Tvé oko“ atd.   Složil též mnoho kostelních sborů a to smíšené, dvojzpěvy s průvodem varhan, trojzpěv pro ženské hlasy. Z oboru hudby instrumentální napsal sonaty pro klavír, fugy pro varhany a jiné. Roku 1905 jmenován učitelem hudby a zpěvu na učitelském ústavě v Poličce. Jan Štěpán (včelař), Otilie Zvonečková, Čenka Karlíková, Fr. Filip, říd. učitel, M. Minářů, který už jednou zde vyučoval.   Narozen 1852 v Pelhřimově, znamenitý včelař a správce pokrač. školy a ředitel kůru. Tom. Souček, Anna Kahounová, Kar. Maximovič, Anežka Kadeřábková, J. Hladký, Jos. Železný, Jos. Janský, Vác. Sommer. Anna Smejkalová, Jan Štanzl, sbormistr zpěv. spolku, Marie Šnejdárková, Fr. Moc, Max. Topinková, Vojt. Augustin.

Školními dozorci byli: Jan Lašman, Matěj Urfus, Václav Hladík, Fr. Řezáč, Hyn. Procházka, B. Micka, A. Jaroš, Fr. Bilanský, J. Škorpil, Jos. Chroust, Fr. Fořt, zvláštní přítel školy.

Industriální učitelky: N. Podholová, M. Šmídlíková, A. Mišková. Katechati, dříve než v Ouvalech zřízená byla fara: Karel Würfel, Fr. Moravec, Kaj. Mika a Jak. Liška z Hradešína.

Školní děti hrály divadla (1881): „Mladí pastýři betlémští“ (1884),   „Budečské jesle“ za vedení říd. uč. Podholy, „Cizinec o štědrém večeru“, „Sněhurka“, „Zlatá husa“, „Pro živou vodu“, „Tři halíře“, „Zlatohlávka“.

Školní mládež má od r. 1881 svůj prapor, darovaný místní mi dámami (za 60 zl). R. 1882 a 1904 uspořádána školní výstava. Několikráte podnikla mládež výlet do Prahy, r. 1885 zábavním vlakem k návštěvě Národního divadla, na Lipany a do Prachovských skal. Na konci školního roku 1913 bylo 354 dítek ve škole. Školné platilo 10 dětí.

Příjem ouvalského učitele r. 1840:

Z kostelní pokladny……………………………………………….. 11.50 konv. m.

Ze škvoreckého kostelního fondu……………………………. 12

Od vrchnosti Savojské:

2 míry pšenice (a 1.48)………………………………………….. 3.36

12 měr žita (a 1.16)……………………………………………….. 15.12

2 míry ječmene (a 48)………………………………………………. 1.36

22 liber másla (a 10)………………………………………………… 3.40

28    ,,      soli (a 4³/₄)………………………………………………. 1.58³/₄

Školné od 42 platících dětí (po 1 kr. týdně)………………….  8

Od obce Ouval:

1 korec žita za zvoněni proti krupobití ……………………  1.45
Novoroční dary   …………………………………………………     1.30

Úhrnem    ….   94.01

Za čištění školní světnice odečteno ………………………… 12

Zbývalo …………… 82.01³/₄

V roce 1852 stoupl příjem na 139 zl. 34 kr., mimo školné (2 až 3 kr. týdně z dítěte).

Mimo to dodáno a dovezeno 7 sáhů dříví na rok „ke každodennímu vyučování i v opakujících hodinách“. Učitel užíval zdarma jednoho strychu pole „v pařezině“, později měl kus pole od záduše za 5 zl., a to 2 j. 1029 sáhy „na čtvrtý mandel“.

Od r. 1848 nedodávala Uhřiněvská vrchnost pro školu palivo a veškerý deputát pro učitele vykoupen za 520 zl.

Při Ouvalské škole byla od r. 1850 žákovská knihovna, nej více dary rozšiřovaná. (Též od místních obchodníků místo dárků vánočních.) Už r. 1899 měla. 428 knih a mezi 164 žáky 2456 čtenářů. Vedle žákovské jest při škole i knihovna učitelská.

Na oslavu 60leté vlády Jeho Veličenstva r. 1908 uspořádána v Ouvalech stromková slavnost, při níž vysázeno dětmi na 3000 stromků v Rudolfově háji.

Divadlo v Ouvalech.

V Ouvalech už r. 1862 přičiněním faráře Soukupa a horního kontrolora Fr. L. Charbuského slaven 24.prosince vánoční stromek, při němž se chudým dětem šatů, všem ovoce dostalo. Tak se dělo i v letech 1863, 1864, jak zaznamenáno v pamětní knize. Roku 1866 sebralo občanstvo na slavnost 20 zl. 9 kr. Mimo to darováno 12 vánoček, 11 kop ořechů, 7 obrazů, 6 párů střevíců a knížky rozličného druhu. Za peníze koupen oděv a knihy školní. Obrazy daroval představený Ant. Lašman, střevíce Ant. Rosenbaum, knížky farář. Při těch slavnostech žáci zpívali, děkovali, deklamovali, střídavě si odpovídajíce. Počátek to dětských divadel. *)

O ochotnickém  divadle**) v Ouvalech prvé zprávy se vy skytují v r. 1860, ale pravidelně se počalo hráti roku 1866. Ředitelem byl Fr. Soukup far., režisérem Fr. Charbuský, pokladní kem Rosenbaum, přehlížitelem Hladík, nápovědou Ant. Lašman, jednatelem Ant. Chlapec. Herci:  Strnadová, Šárová, Řezáčová, Charbuská, Dufková, páni: Strnadové, Řezáč, Moravec, Viktorin a jiní. Pohostinsku vystupoval též zpěvácký spolek „Ozvěna“ ze Škvorce. Pozván i Jindřich Mošna z Prahy. Sehrány kusy: „Hluchý podomek“ a „Studenti na svátcích“ (1866 –  vybráno 23 zl.), „Roztržití“, „Dr. Žvanil“ a „Rohovin čtverrohý* (1866 – vy bráno   28 zl.), „Řemeslnická merenda“, „Vražda na uhelném trhu“ a Landverák“ (1867), „Rytíř Šnofonius“, „Čech a Němec“, a „Národní slavnost“ (1867),  „Mlynář a jeho dítě“, „Studenti na svátcích“, „Útěk do Afriky“ a „Po půl noci“ (1867). Jako před rokem byl maškarní ples, tak r. 1868 „slavná beseda“ s Mošnou, hrán „Divadelní ředitel“, „Fučík“ se živým obrazem, „Přede hrou“ a „Herkules“. Téhož roku byla řemeslnická beseda a při ní hra „Jen zdvořile“. Některý divadelní kus se líbil, neboť se opakoval, jako na př. „Budečské jesličky“ (s výtěžkem 18 – 20 zl).    Ochot níci se starali o jeviště a ve prospěch jeho pořádali maškarní ples.   (Vybráno 51.30 zl. a zbylo čistě 24 zl.) Hráno i v letech následujích: „Manžel bez ženy“ (r. 1869 s výtěžkem 15 zl), „Dědův kalmuk“, „Hluchý podomek“ (po druhé – vybráno  jenom 5 zl. 70 kr.), „Muzikanti“, „Husička z Podháje“ (r. 1870 s vý těžkem 18 zl.), „Prodaná láska“, „Jeden z nás se musí oženit“, „Rekrutýrka v Kocourkově“ (r. 1870 s výtěžkem 18 zl. 70 kr.). „Budečské jesličky“ znovu opakovány a vybralo se při nich 13 zl. 50 kr. Hrálo se tedy často a obecenstvo herce podporovalo. Vy­bráno tehdy dosti, neboť Ouvaly měly pouze 80 čísel a na 800 duší. Divadlo bylo v hostinci „u stromu“ („u nádraží“). Jiné hostince v té době v Ouvalech byly „u lva“ a „u klíče“. Jeviště bylo malé, na oponě vymaloval některý domácí umělec slona. Opona posud zachována. Z počátku byly kulisy z papíru, později pořízeno lepší jeviště, za 130 zl. mimo podlahu a dřevo. Pilný zapisovatel a herec ve svých zápiscích dí, že se tu hrálo už r. 1860, ale z počátku nebylo divadlo pochopeno, vybralo se 1/3 až 4 zl. I ustalo se hráti. Potom Chabruský učinil nový pokus a sestavil orchestr z domácích hudebníků. Lidé se naučili do divadla choditi, za krátko z něho ustřádáno 400 zl. a věnováno na roz ličné účely. I z okolí sem chodili. Herci hráli  pohostinsku ve Škvorci (1868) na národní slavnosti.

Z Ouval byl vypraven r. 1885 divadelní vlak do Prahy, při otevření Národního divadla. Později řízení divadla převzal zpěvácký spolek „Smetana“, „Sokol“ a „Odbor Ú. M. Š.“ Hráno ně kolikráte do roka, užitek plynul pro ten neb onen účel a sehrány starší i nejnovější kusy divadelní s morálním i hmotným prospě chem. Divadlu v Ouvalech, jemuž obecenstvo velice přeje, prospěl by spolek divadelních ochotníků. Nyní jsou zde v rozsáhlých sálech dvě jeviště pěkně zařízená, která jsou vlastnictvím hostinských.

*) Popsáno ve Vzdělavací četbě české mládeže od Al. Dostála.

**) Dle denníku studujícího Jos. Strnada, zapůjčeného pí. Jos. Šťastnou.

Socha Arnošta z Pardubic.

Když r. 1864 slaveno bylo pětistyleté jubileum smrti prvního arcibiskupa pražského Arnošta z Pardubic,*) vznikla také myšlenka v rodišti jeho Hostýni postaviti důstojný pomník. Až posud jenom Hostýn považován za rodiště Arnoštovo. Teprve v „Památkách archeologických“ IX. str. 232, Aug. Sedláček pronáší náhled, že se Arnošt narodil v Hostinném a nelze prý přikládati víry Hájkovi, jenž píše „a rodem byl z Hostinné od Brodu, jinak blíž Ouvalu.“ Hned v ročníku X. odpovídá V. V. Tomek, že se Arnošt v Ho stinném (Arnau) nenarodil, to byl hrad korunní a nemohl náležeti Arnoštovu otci, jenž jako jenom královský purkrabí v Kladsku dal zde syna vychovati. Poukazuje na jiný pramen, na kanovníka Beneše z Weitmile a jeho latinskou kroniku. Tam rovněž stojí, že Arnošt z Pardubic v Hostyni (Hostyna prope Brodam Boemicalem) se narodil. Podobně tvrdí i Balbín, že Arnošt r. 1300 v Hostíni se zrodil.

Ať tomu tak či onak, utvořeno komité k sebrání peněz na pomník. Všechno vedl far. Fr. Soukup s Fr. Charbuským čestným sousedem Ouval a Ant. Lašmanem. Vydáno provolání české i ně mecké a sešlo se přes tři tisíce zlatých, nejvíce z kraje pražského. Vypsána cena 100 zl. a podány dva modely a jeden nákres. Umělecká beseda v Praze schválila model sochaře Jindřicha Čapka, s nímž učiněna smlouva, aby pomník za 2100 zl. vyhotovil. Kníže Jan z Liechtensteinu daroval místo pro pomník a sad kolem. Ouvalští konali bezplatně práce ruční a potažné. Napsán i dějepis pomníku. Odhalení se dálo 30. června 1869 za přítomnosti kard. Bedřicha Schwarzenberga. Řečníkem byl slovutný kan. Čeněk. Bradáč z Prahy, pomník přijal. starosta Fr. Těšitel. Zpíval zpěvácký spolek „Ozvěna“ z Čes. Brodu. Jar. Pícek a Dr. Lud. Procházka složili písně a kantáty. Z darů duchovenstva založen fond pro zachování pomníku, ten vzrostl až na 700 zl., ale úpadkem záložny Svatováclavské sklesl na 440 Kor.

Průmysl-obchod.

Obyvatelé Ouval zabývali se od pradávna hospodařením na polích. Bylo tu několik statků čili gruntů, celo- i pololánních a chalup. Někteří sousedé přiživovali se přípřežemi. Rolníci z okolí byli jim pomocni a na přípřeže do Ouval přijížděli. Tehdy ovšem ještě dráha obcí neprojížděla, ale četné formanské vozy po cí­sařské silnici jezdily na Ouvalák, kde to vázlo před lety a vázne posud. Přípřežníci čekali u dolejší hospody a hned zde pomáhali.

Taxa za takové vyvežení byla stanovena.

Když se hojněji sázela cukrovka (na korci daří se až 140 q řípy), postaven v Ouvalech akciový rolnický cukrovar. Tu se otevřela lidu nová práce a dělníci prý si při stavbě přímo předpisovali. Cukrovar byl 15. října 1871 vysvěcen a hned dru­hého dne se počalo v něm pracovati. Tím v Ouvalech a okolí