Island.
Život v pustině na Islandu naučil Islanďany kreativitě, jsou tvořiví (někdy až moc), vzdělaní, sečtělí.
Dobrými investicemi peněz, které vytáhli za 2. sv. války z Američanů za zřízení základen na ostrově se dostali z drnových chýší tam, kde dnes jsou.
Přesto si drží staré zvyky, tykají si, oslovují se jmény, vyprávějí si ságy o obrech, trollech a bozích. A krmí drobky a mlékem skřítky, které se snaží nerozzlobit. A ano se po jejich říká „já“ /jau/.
A taky Islanďané všechno „sežerou“! Drsná příroda je kdysi naučila, tak je jim celkem jedno, zda je to jejich národní pták papuchalk, velryba, syrové uleželé žraločí maso, vařená skopová hlava, zvířecí vnitřnosti či angelika (taková přerostlá kytka, vypadá trochu jako bolševník). Kořalce vyrobené z této byliny říkají příhodně černá smrt.
…A ty fotky opravdu nejsou nijak barevně upravené. Tak „bless“ (nashle) © Dana Kobrlová
A přídavek pro zvídavé:
á – řeka
ás – malý kopec
bær – farma
bjarg – skála, útes
brú – most
dalur – údolí
drangur – skalní věž
ey – ostrov
eyri – písčina, pláž
fjall – hora
fjöður – fjord, záliv
fljót – řeka
foss – vodopád
gil – soutěska, rokle
gja – puklina, soutěska
hnjúkur – vrchol, štít
hraun – láva
hver – horký pramen
jökull – ledovec
jökulsá – ledovcová řeka
kirkja – kostel
laug – termální jezírko
reykus – kouř
tjörn – jezero
vad – brod
vegur – cesta, stezka
vik – záliv