Island, fotografie Dany Kobrlové, část V.

Island

Islanďané díky nedostatku surovin museli být kreativní a používat to, co jim zdejší příroda umožnila.

Stavěli tedy účelné domy zapuštěné do terénu, pokryté travními drny jako výbornou izolací. Domy měly uvnitř jednotlivé místnosti a hospodářské prostory kvůli podnebí propojeny chodbami.

Nejvíce lidí živil rybolov. Lovili hlavně tresku a uměli zužitkovat všechno. Z tresčí kůže si vyráběli třeba i boty. Také původně udávali vzdálenost od místa k místu nikoli mírami či časem, ale počtem bot, které cestou prošlapou… I dnes je treska hlavní vývozní komoditou. Sušené je vyvážejí hlavně do Japonska a hlavy, kostry a méně hodnotné ryby do Afriky.

Mile mě překvapila rozmanitost místní flory. V nejseverněji položené botanické zahradě světa (nezapomeňte, pouze 100 km od polárního kruhu) rostou tzv. arktické druhy rostlin, podobné známe i u nás.

Jen náš bílý jetel má květ velký cca 1,5 cm a jejich bílý arktický jetel skoro 5 cm. Viděli jsme i obrovské listy pampelišek a krásně modré „vlčí máky“, nepřeberné množství orlíčků a lupinus – vlčí bob mnoholistý. Ten v botanické zahradě roste v mnoha druzích, ale jeho místní botanická forma, bleděmodře kvetoucí rostlinka, je pro Island velmi důležitá. Jedná se totiž o „pionýrskou rostlinu“, která se jako první uchytí v erodovaných lávových polích a připraví tak půdu i pro ostatní rostliny, zejména trávy (suchopýr) a jejich národní rostlinu, driádku osmiplátečnou.