Cesta Jonáše Koukla do Ekvádoru, část II

V těchto chvílích právě probíhá výlet Úvaláka Jonáše Koukla po Jižní Americe. Z této cesty Vám přinášíme několik jeho postřehů a fotozáznamů z Ekvádoru.

Jonáš, pokud není na cestách, se jako vystudovaný učitel hudební výchovy věnuje individuální výuce základů hry na kytaru, klavír klávesy, perkusní nástroje. Dále vede výuku bubnování na africké bubny djembe, dětské i dospělé bubnovací kruhy. Zároveň studuje muzikoterapii.

K Ekvádoru pár vět

Po dlouhém čase, kdy jsem pracoval i o víkendech, rozhodl jsem se, že je opět třeba se trochu provětrat – nějak se to tak poskládalo, že jsem odletěl do Jižní Ameriky – Ekvádor, Peru, Bolívie.

Celkem drsný počin, neb neumím španělsky ani pozdravit. V Ekvádoru jsem se nejprve probíral do jiného světa uprostřed historické metropole Quito a učil se základní věty, jako třeba zeptat se kolik co stojí, v kolik jede autobus, kam, proč, …

Rychle jsem utekl z civilizace a strávil více než týden v deštném pralese v rodině domorodců z kmene Kichwa. Hory uprostřed Ekvádoru jsou úžasné – pěti-tisícové sopky se zasněženými vrcholky, obyvatelé v tradičních pestrobarevných krojích s kloboukem.

Více než hory mne ale obohatil právě ten deštný prales. Prastaré stromy, milióny druhů hmyzu, setkání s obřími motýli i anakondou, zkrátka Amazonie se vším všudy. Opět jsem si připomněl, jak jsou lidé v naší “vyspělé“ Euro-Americké společnosti vzdáleni sami od sebe – v pralese není telefon ani internet, život není ve spěchu, stále se dá dojít utrhnout něco k snědku, půl dne se pracuje, zbytek času se indiáni válí v houpacích sítích hamakách a nebo se koupou, stále se usmívají a celá rodina (kolem třiceti lidí) je pospolu, vše sdílí a společně čerpají hlubokou láskyplnnou moudrost ukrytou v pralese.

Když jsem opustil indiány, jel jsem napříč celým Ekvádorem hromadnou dopravou – úžasný zážitek, trochu jako Indie. Autobusy jsou narvané, chvílemi mi na klíně sedělo pokakané indiánské miminko. Holt bylo málo místa. Do toho vedro a prach, troubení a všudypřítomní prodejci všeho možného, od “mandarinas“ za dolar až po DVD, kteří procházejí i autobusy a každému to cpou. Kolem silnic je možno vidět chudobu – lidé žijí v chatrčích na kůlech, těžko rozpoznat, co jsou chlévy a co obydlí lidí. V nížině na západě jsem pak viděl nekonečné plantáže banánů, co si pak kupujeme v supermarketech.

Nejvetším šokem Ekvádoru pro mne ale bylo město – letěl jsem do Peru z Guayaquilu – obrovské metropole plné nablýskaných nápisu, McDonaldů, nažehlených lidí v kvádrech a minisukních, všichni hodně “cool“, jakoby chudobný a bahnitý svět hned pár metrů za řekou vůbec neexistoval. ….

Úvodní text: Roman Kurucz
Fotografie a hlavní text: Jonáš Koukl

Odkazy na stránky:

První část fotografií z Ekvádoru: www.ouvaly.cz
Stránky Jonáše Koukla: www.pisensrdce.cz
J. Koukl na Facebooku: www.facebook.com
Ekvádor na Wikipedii: cs.wikipedia.org

Zvětšit mapu