Cesta Jonáše Koukla do Peru, část II

Během měsíců října a listopadu totoho roku se uskutečnil výlet Úvaláka Jonáše Koukla po Jižní Americe. Z této cesty Vám přinášíme několik jeho záznamů z Peru.

Jonáš, pokud není na cestách, se jako vystudovaný učitel hudební výchovy věnuje individuální výuce základů hry na kytaru, klavír klávesy, perkusní nástroje. Dále vede výuku bubnování na africké bubny djembe, dětské i dospělé bubnovací kruhy. Zároveň studuje muzikoterapii.

Peru

Po harmonickém soužití v komunitě indiánů z kmene Kichwa v ekvádorském deštném pralese, jsem se přeletem dostal do Limy – devíti-milionového hlavního města Peru. Takováto města pro mne nejsou lákadlem, navíc mě chtěli okrást i oficiální letištní taxikáři, nabízejíc vše od hotelu az po nájemnou vraždu, tak jsem raději po probdělé noci odfrčel přímo do středu bývalé říše Inků – do města Cuzco vysoko v Andách.

Cuzco je stále středem, momentálně ale turismu, leckdo umí anglicky, všude samé bledé tváře. Důvodem je mnoho pamětihodností v okolí, jimž vévodí věhlasné Machupicchu. Žijí zde samozřejmě i duchovní šamani, které nezajímá turismus. Udržují tradice, provádějí shromáždění a prastaré posvátné rituály, aniž by to někomu cpali, nebo si pro efekt napíchali plné hlavy ptačích per. Kdepak, velice pokorně pracují a modlí se pro nás všechny, pro život „Pacha Mama“ – Matky Země.

Běžný turista je ale atakován agenturami ze všech stran a celé okolí brojí za to, aby zde osamělý dobrodruh neměl šanci. Nastaví takové ceny, že se nakonec vyplatí najmout si průvodce a předplacené agentury. Ououou. Nu což. Tak jdu s dobou. Po čtyřdenním treku ve společnosti skupinky „neo-čundráků“ z celého světa jsme se vyškrábali za úsvitu na Machupicchu. Už jsem to viděl tisíckrát na fotografiích, slyšel vyprávění, shlédl mnoho dokumentů, ten prostor je ohromující. Zájem o návštěvu tohoto místa je tak veliký, že dovoluje Peruáncům vybírat vstupné v šílených cifrách. I přes tisíce návštěvníků však lze vnímat monumentální posvátnost a Ducha-plnnost celého prostoru.

Uzounké původní přístupové cesty zadlabané i v několika set metrové výšce v kolmých skalních stěnách berou dech. Svatyně dokonale sedne na vrcholy kopců, odborníci na feng shui musí slintat radostí. Strávil jsem tam celý den a mlčky vnímal obrovskou úctu a respekt. U nás v Evropě máme většinou pamětihodnosti náboženské či válečné. Tady je to spíše propojeno s přírodou, s moudrostí tradic, předků. Porozumnění lidskému srdci skrze čerpání moudrosti z přírody.

Ollantaytambo je dalším podobným místem – těžko to krátce popsat. Jsou tam 60ti tunové kamenné kvádry, které přímo září energií, což vnímají i lidé, kteří na to jinak nejsou moc citliví, či podobné nevědecké termíny odmítají. Z Cuzca byl nejlepší objev eukalyptového lesa. Těžko srovnávat s Klánovickým, ale došlo mi, že všude dobře, v lese nejlépe.

Pak jsem se posunul k legendárnímu jezeru Titicaca – nejvýše položenému jezeru na světě (skoro 4000 m.n.m.) Tam na ostrově Slunce jsem našel naprostý klid, s batohem na zádech jsem žil mezi stařenkami a starci v kloboucích a tradičních bolívijských šatech. Živí se hlavně zemědělstvím – vyprahlá políčka, stádečka oslů, krav, ovcí či koní, pasáčci s tradičními flétnami a obrovitánskými otepmi suchých klacků v šátcích na zádech. Je moc milé vidět, že někde jsou ještě schopni poměrně slušné míře soběstačnosti, tedy vypěstují a vychovají to, co potřebují.

Turismus je ale jako pokračování misionářské činnosti – bereme indiánům jejich tradice a kulturu. Proto ostrované ruší stáda a raději prodávají Coca-colu bledým tvářím. Přesto si však uchovávají posvátná místa a obřadní prostory, o kterých indiáni mlčí a sami je navštěvují pouze na velmi významné obřady či oslavy. Snad jim je dokážeme nechat bez vstupného, hostelů, turistických průvodců a prodejců všeho možného. Ve známých archeologických místech mají domorodci přímo zakázáno dělat modlitby či jakékoliv obřady. Inu, také už jsme jim tu jejich divokou přirozenost narušili natolik, že už divocí ani přirození nejsou. To bychom museli hledat nějaký z existujících nekontaktovaných kmenů v prostřed Amazonie nebo prchnout do zdánlivě neprostupných hor, kde také žijí lidé „po staru“.

Úvodní text: Roman Kurucz
Fotografie a hlavní text: Jonáš Koukl

Odkazy na stránky:

První část fotografií z Peru: www.ouvaly.cz
Stránky Jonáše Koukla: www.pisensrdce.cz
J. Koukl na Facebooku: www.facebook.com
Peru na Wikipedii: cs.wikipedia.org

Zvětšit mapu