Maroko, část I.

Maroko „Al Maghrib Al-Aksa” (nejzazší západ)

je krásná země plná památek ze všech období, přírodních krás, plná barev, vůní, koření. Je konstituční monarchií, hlavní město Rabat, měna 1 mad (dirham), hlavními jazyky jsou arabština, francouzština, berberština.
Rozloha 446 550 km2 (se Západní Saharou , kde je občanská válka 710 850 km2).
Cca 34 mil.obyvatel, z toho 70% do 30ti let (50% tvoří Berbeři, pak Arabi, asi 10 000 Židů, zbytek ostatní).
Země překvapivě tolerantní, každé etnikum si žije svými zvyky a náboženstvím a nijak si nepřekáží… Velký vliv koloniálního období v industrializaci, v architektuře, umění, kultuře vůbec…
Většina místních muslimských obyvatel je velmi chudá, žijí-li ve městech, žijí v medínách, původních středověkých opevněných městech, která i dnes tvoří přirozené centrum všech královských měst. Žijí v podmínkách podobných středověku, ostatně islámský letopočet tomu odpovídá i stoletím.
Berbeři sídlí hlavně v horách a na okrajích pouště (ročně Sahara „spolkne“ další 1 km země) mají kmenovou strukturu a částečně stále kočují. Mají majetek uložený v ovcích, kozách a velbloudech. Dodnes.
Průvodci mají smysl pro humor, říkají, že maročané jako muslimové nepijí alkohol, proto spočítají-li spotřebu alkoholu na turisty, vyjde jim 280 l na osobu a den…
Nejčastější slova /makejn muškil/ znamenají žádný problém. Čas ovšem plyne jinak, výrazně pomaleji. Říkají-li za chvilku, myslí tím pár hodin, říkají-li zítra, myslí nikdy.
Na zdraví /besacha/ připíjejí přeslazeným mátovým čajem, kterému říkají marocká whisky. Bez smlouvání se dá nakupovat jen v supermarketech velkých měst a kamenných obchodech tamtéž. Smlouvání je legrace, říkají, že dobrý obchod (myslí cena) je jen tehdy, jsou-li spokojení oba.
Obyvatelé jsou většinou negramotní. U nápisů mají obrázky. I na volebních lístcích.
Tu kravičku, tu prasátko, u nás by to, myslím, mohlo mít taky úspěch…
Jejich náboženství jim nakazuje střídmost, což je uchránilo od dnešní metly lidstva AIDS, která kosí například černou Afriku. Jejich schopnost přežít v primitivních podmínkách a hygieně je činí odolnými a životaschopnými, daleko perspektivnějšími pro život při jakékoli změně či přírodní katastrofě, která by „naši civilizaci“ smetla (představte si třeba jen život bez elektriky). Oni si vystačí s málem, co potřebují, najdou kolem sebe, vše vyrobí vlastníma rukama, umí najít cesty i vodu v poušti, zapálí oheň a tradičně se umyjí horkým saharským pískem…
Jo, a opravdu „hovno hoří“! Alespoň velbloudí s jejich srstí a palmovými listy mezi písečnými dunami Sahary hořelo pěkně

Podzim 2008, DK