Ouvaly.cz – aktuální informace z města Úvaly Z dění města Úvaly a okolí. Fotogalerie z kulturních a sportovních akcí. Rubriky Cestování, Z historie Úval a jiné.
Ouvaly.
Popis městyse a okolí a náčrtek historický NAPSAL ALOIS DOSTÁL.
V Praze, 1914
Hostýn.
(Hostín, Hostyna), rodiště Arnošta z Pardubic,*) dvůr, čtvrt hodiny od Ouval vzdálený, má 165.66 ha výměry. Celá stráň ode dvora až ke mlýnu sluje Hostýň, stráň od Ouval k Hodovu Holá Hostýň. Kde byla tvrz, nelze udati. V levo ode dvora je osamocený hluboký sklep pod košatým stromem, lid bájí, že z něho vede průchod podzemní do Tuklat. V těch místech nalezeno mnoho
starožitností. Hostýn byl prvotním sídlem pánů z Pardubic.
*) Balbin se domnívá, že se Arnošt narodil na hradě „Skara*, dí, že dvůr a Hostin „sind zwei Mayerhöfe“. Nedaleko odtud na zámku nyní pustém Skara, Arnošt z Pardubic, I. arcibiskup se narodil
Zde seděli bratři Arnošt a Jetřich, z nichž onen nabyl statku Visenburka a později Pardubic, tento (zemřel 1310) měl syna Kuníka z Hostýna, jenž byl léta 1346 purkrabím na Kyšperce. Zde druhdy panoval slavný rod Malovců a z toho pocházel otec Arnoštův. Ve štítu měl půl stříbrného koně se zlatou uzdou v červeném poli. V Hostýně narodil se 30. června 1300 slavný potomní arcibiskup.Později náležel Hostýn ke Škvorci a drželi jej zámožní Olbramoviči ze Škvorce a Hostýně, oddělen byl r. 1446 za Petra ze Škvorce a přešel v letech 1448-1461 na pány z Klinštejna a pány ze Steřova, z nichž se připomíná Jindřich a od r. 1509 synové tohoto. Asi r. 1520 prodal Jiřík Dlask ze Vchynic Hostýn Janovi Vchynskému ze Vchynic a potomci tohoto, Václav, Bohuslav a Jiřík prodali Hostýn r. 1560 Albrechtovi Smiřickému ze Smiřic a tak připadl opět ke Škvorci. Dvůr má dvě čísla 33 a 34, byl konfiskací Ferdinanda II. vyrván Smiřickým a náleží kn. Liechtensteinu.*) Nájemcem Hostýna jest p. Pavel Rosenbaum.
Hodov,
dvůr asi půl hodiny od Ouval vzdálený, při potoce Výmole v kotlině pod Holou Hostyní, má výměry 197.49 ha. v 41 kusech. Hlavní kusy pozemku táhnou se na Březinu a od Studeného k setým žaludům. Býval tu v č. 1. panský „jagerhaus“ a č. 2 dvůr a ovčín. Při Hodově pilský rybník (Nádržka) o 8 j. 1534 s. Nyní je dvůr a mlýn. Tento dříve náležel soukromníkům, teď obé patří kn. Janu Liechtensteinu.
Hodov se připomíná ve XIV. stol. jako samostatný, vladyčí, jenž dal jméno pánům z Hodova. Byla zde tvrz, na níž sidlili zemané, jako Mikuláš Planer, který s bratřími Linhartem a Mikulášem založil oltář sv. Anežky v chrámě sv. Víta. Týž oltář měl z Hodova 9 hřiven. Po něm se připomíná Odolen z Hodova (r. 1373) a po jeho zániku jmenuji se tu páni ze Stežova, na př. Mikoláš. Tvrz zanikla koncem XV. století a Hodov připojen k panství Škvoreckému.
Když byla v Ouvalech zařízena duchovní správa, Hodov s mlýnem zůstaly u Tuklat a teprve později přifařeny k Ouvalům. Nájemcem Hodova jest p. Oldřich Prokůpek.
Obora,
myslivna při císařské silnici, přes 1/2 hod. od Ouval vzdálená, na pokraji krásného lesa, kdysi ohraničeného nyní rozbořenou zdí, kterou robotníci postavili na značné rozloze. Kamenem z ohrady té štěrkují se nyní lesní cesty. Patřila dříve farností do Sluštic. Revír tento má 3276 ha., nadlesním p. Jan Boháček. Po revíru jsou zasazeny památníky z r. 1898, kdy kníže Liechtenstein slavil 40leté jubileum svého panování. Jest velmi lidumilný a dobročinný. Ročně rozdá 7 milionů korun. V Oboře se pěstují vzácné druhy lesních stromů.
*) Panující kníže Liechtenstein má na panstvích Kounickém, Kostelckém, Uhříněveském, Škvoreckém a Ratajském 63 dvorů.
Nedaleko Ouval prostírá se Vidrholec*) též Fiderholec, Nieder Holz = nižší les, ne Flieder-Holz = šeříkový les, (šeřík se tu nevyskytuje), krásný les většinou dubový s bujným podrostem. Kde nyní kvetou spousty konvalinek, kde červenají se jahody a nohy se boří v mechu, tam bývaly dědiny, jichž stopy posud nacházíme. Jedna taková zaniklá ves slula Žák**) čili Žáky (oddíl lesa č. 16). O té dědině lid udržuje pamět, ale také poloha a zbytky tomu nasvědčují. Bylo tu několik rybníků, hráze jsou ještě patrny. V Josefínském katastru jmenován mezi rybníky také Fidrholec. Tu a tam znáti základy menších větších staveb z pískovce, který se na místě nenachází, ale byl sem přivážen. Zachovány tu i kamením roubené studny dosti hluboké. Nalezeny zde i podkovy, dýky a jiné starožitnosti. Pověst dí, že zvony ze zdejšího kostela zaneseny do nedalekých Jiren a tu prý posud vyzvánějí: „Do Žáku, do Žáku!“ Ve Vidrholci se připomíná r. 1587 krčma Zamyslov. Vidrholec a Žák jest buď obec jedna nebo dvě neda leko sebe ležící. Sedláček v Historickém Slovníku dí, že Vidrholec byla ves mezi Koloději, Úvaly a Jirnami. R. 1558 se připomíná jako pustá a příslušelá ke Květnici.
Oddíly lesa 31 a 32 posud slují „Na kostelíku“. Zde vedle silnice dříve královské nyní císařské byla vesnice Lhota (Lhotka) nad Úvalem s farním kostelem sv. Václava. O té máme dějepisné zprávy. Lhotu drželi r. 1360 Václav Vaňka, r. 1377 Pešlín Bohuslavův, r. 1402 Petr z Květnice, měšťané pražští. Ale r. 1558 připomíná se už jako pustá ves, příslušící k zámku Květnici. Po smrti plebána Bedřicha byl r. 1360 na faru ve Lhotě od staro-městského měšťana Václava Vaňka ustanoven kněz Mikuláš Zajalinův z Prahy. Po jeho smrti obdržel faru kněz Matěj z Kamberka r. 1377 k presentaci Pešlína Bohuslava. Pešlín dal zbořiti dřevěný kostelík a vystavěl nový z kamene. Později byl tu plebánem Vavřinec, jenž vzdal se úřadu r. 1402, načež k presentaci Petra z Květnice dosazen kněz Jiří ze Zeměch. Lhota zanikla ve válkách husitských. Staří pamětníci praví, že tu býval viditelný práh kostela mechem zarostlý.
O jiné památce v sousedním lese, tak zvané Oboře s polozbořenou zdí píše Fr. Alex. Heber v „Böhmens Burgen“ (Českých hradech) z r. 1843. Mezi Ouvaly a Květnicí uprostřed stál prý hrad zvaný Skara, ten byl r. 1508 zároveň s městysem Ouvaly od zemského odpovědníka Kopidlanského spálen. Komu náležel, není známo. Když páni z Liechtensteinu zakládali tu velikou oboru na zvěř a stavěli kolem lesa zeď, upotřebili kamení ze zří-cenin na ohradu onu, ale na památku dali zbudovati dvě věže spojené zdí jako imposantní ruiny z cesty k Dobročovicům dobře viditelné.
Tolik praví Heber a do popisu hradů i onen obraz ruin vložil. Zříceniny oněch věží tu jsou podnes, pověst praví, že to jsou střílny, odkud páni stříleli zvěř, která dolů na louku v lesích přicházela na pastvu nebo k potoku se napíti. Pole nedaleko sluje v šancích.
*) O Vidrholci pojednáno od Al. Dostála v „Našich Hlasech“ r. 1912 č. 27 **) Místo ohledal r. 1873 historik Tomek a popisuje v Pamětích“ II. 260: Dí, že to jsou pozůstatky chalup a starých ryhniků.
VOboře i jiná stavení bývala, čemuž nasvědčují dvě hluboké roubené studny uprostřed lesa.
VXVII. století a později Vidrholec smutně se proslavil, usazovali se tu lupiči, kteří přepadali na královské cestě kupce a jiné formany, do Prahy jedoucí. Mnohá se tu stala krádež a loupež, o níž se posud vypravuje v zájezdních hostincích. Lupiči tvořili také nebezpečnou družinu Petrovických. Ale po válce třicetileté to byli také ožebračení nebožáci, rozliční uprchlíci a od vojska marodéři, kteří v hlubokém lese hledali útulek a živobytí i způsobem nepoctivým. Vrchnosti nastala mnohdy povinnost les vyčistiti. Tak učinil i Karel z Liechtensteinu, jenž dal i dědinu Vojkov do gruntu vypáliti, aby lupiče vypudil. Poddaní z panství Kosteleckého, Škvoreckého a Uhříněveského musili sem na stráže choditi. Vidrholec i později za různých časů poskytoval dosti útulku různým zbojníkům.
Nyní Vidrholec s pohodlnými cestami a pěkně zastíněnými pěšinkami, jímž probíhá dráha, poskytuje příjemný útulek pražským výletníkům, kteří v okolních obcích se usazuji a Klánovice takřka zde založili.
Obchůzkou po Ouvalech.
Sestoupime-li na novém nádraží villového slohu (z r. 1912, přednostou jest p. J. Weinstein), vidíme v pravo na okresní Jirenské silnici řadu vill z poslední doby, cementárnu a na konci malý lesíček, Hrobkou zvaný.
Před nádražím stojí veliký hotel Křovák o 20 hostinských pokojích a za ním villová čtvrť, táhnoucí se podél císařské silnice a obecního lesíku ke skupině vill, jež dle nejvyšší Petřínem sluje. V lesíku milý jest pobyt letní doby a proto hojně výletníky vy hledáván. Na kraji stojí kříž, jenž býval dříve u hotelu „U nádraží“, a na konci ohražený důl, nyní vodou zatopený, kde se dobývala železná ruda. Dále vede krásná cesta k Oboře a ku Vidrholci.
Také část nalevo císařské silnice jest nová a sluje Vinohrady, že zde rychle stavěno jako na Král. Vinohradech (až 20 domů ročně). Na kraji pozornost zaujímá na výstupku c. k. pošta (poštmistr p. Fr. Kaplan), na druhém konci bývalá sokolna, hostinec se sálem; na ulici k ville Homolka stoji dům pro rekonvalescenty úrazové pojištovny a obecní chudobinec, vedle řady rodinných domků a vill, rozbíhajících se do nových ulic s pěknou vyhlídkou na Oboru.
Vrátivše se ku dráze, kde by přes koleje bylo třeba lávky pro pěší, máme před sebou restauraci „U nádraží“ se sálem a divadlem, kde mají národní spolky svoji místnost; na levo při cestě k dolejšímu mlýnu a rybníku, kde bývá kluziště, stoji jednotlivě villy, jichž zahrady sousedí s rozsáhlou loukou, táhnoucí se vedle potoka až ke kostelu. Pohled tudy od mlýna jest nádherný. Dáme se Husovou ulicí, kde v domech jsou četné obchody živnostníků s výklady a kde panuje nejčilejší život. Jest litovati, že zde nejsou posud chodníky a provedena ještě kanalisace. V levo odbočuje ulice na Tržiště, kde vznikla nová čtvrt menších větších domků.
O výročních trzích má se tu prodávati dobytek, ale tyto v blízkosti velkého města — čtyřikrát do roka — nejsou valné. Týdenní trhy jsou ve čtvrtek.
Proti Tržišti vede ulice Komenského k Vinohradům a z této odbočuje Splavní, k tak zvaným Chaloupkám, jedné z nejstarších částí Ouval, dle způsobu staveb domků na nepohodlných výstup cích, ale poblíže vody. Tudy vede Dobročovická silnice k porážce, kruhovce, dvěma starším cihelnám a koupadlům s dvěma basiny a kabinami na čisté říční vodě z r. 1894. Tato koupadla byla postavena nákladem 1060 zl. na akcie po 20 K a v létě jsou hojně navštěvována. Na pravo Dobročovické silnice za vysokým mostem je menší rybník, zvaný Kaberna, jenž zásobuje Ouvaly ledem, na levo větší, hluboký, rybami osazený rybník, jenž zásobuje vodou cukrovar, podál zabírající veliký komplex budovami továrními i obydelnými, kanály na řípu a rozsáhlým dvorem. Nad Chaloupkami zvedá se 12 m vysoký železniční most, smělé stavby o devíti obloucích.*) Na tom stala se r. 1904 nehoda, kdy dva díly jednoho vlaku se srazily, dva vozy spadly, pět se rozbilo, sedm zůstalo na obezdívce, ale nikdo ze zřízenců nepřišel k úrazu. Vlak byl o 75 vozech, v rozbitých byla bavlna a cukr, který se sypal dolů. Dráha postavena byla r. 1848.
Vrátíme se na Palackého náměstí, kde za zájezdním hostincem „u Micků“ stojí farní budova a oběma řadami táhnou se vedle aleje akátů domy, většinou obchodníků. Při záhybu silnice k Brodu vedoucí stojí kamenná socha sv. Jana Nepomuckého s německým nápisem, že ji dal postaviti r. 1701 Jiří Doubrava. V levo kolem kostela vidíme tři budovy — školy to ouvalské. Nejstarší, přízemek, bývalá jednotřídka, nyní byty městských zří zenců; prostřední, jednopatrová z r. 1884, trojtřídka, teď úřadovna městyse, sokolna a občanská záložna, a v pravo nádherná budova školy šestitřídní, villového slohu, s ústředním topením, prostrannými chodbami, učebnami, šatnami, s hodinami, velikým dvorem a mí stem pro tělocvičnu a školní zahradu.
Vedle nové školy dlouhá budova, nyní hostinec „u lva“, dříve tak zv. dominikální hospoda a pošta, kterou stavěla Teresie Savojská a r. 1743 prodala Janu Menšíkovi. Zde bylo prvé poštovní zastavení z Prahy, proto ve stájích stálo několik párů koní k vystřídáni. Nahoře byla řada pokojů pro hosty. Praví se, že i císař Ferdinand Dobrotivý zde koně vystřídal a mnohý znamenitý host na poště se ubytoval.
Překročíme nový most a staneme u hořejšího mlýna, jenž býval liechtensteinský, nese letopočet 1772 a nyní patří k cukrovaru. Kolem vede silnice (z r. 1884) ke dvoru Hostýni a dále ke Škvorci a v levo k Přišimasům. Naproti mlýnu stoji židovská synagoga, na niž r. 1850 daroval Jakub Gerson sýpku
*) O mostě tom koluje tato pověst. Dráha měla býti vlastně vedena na Květnici, ale zde by byla šla knížecími pozemky. Proti tomu se bránili jako i jinde při stavbách drah. a také direktor panství tu pohromu chtěl od žirné půdy odvrátiti. Navštěvoval ho a o ruku dcery jeho ucházel se inženýr, jenž měl co dělati při stavbě a ten svým vlivem vymohl, aby dráha byla vedena přes Ouvaly a nákladný most byl postaven.
K synagoze přiléhá jediný ještě šindelem krytý domek, kde dříve bydlil zpěvák. Nyní dojíždí sem rabín z Prahy.
Další ulice dříve slula Malechov, nyní pojmenována Arnoštovou, neboť vede k pěknému parčíku, v němž vedle dráhy ve lebně se zvedá kamenná socha Arnošta z Pardubic. Ulice vede ke hřbitovu, jenž tu byl r. 1894 zřízen (knížecím darem 1000 zl.) i s mrtvolnou a r. 1911 při větši populaci Ouval rozšířen. Je to útulné místo, zastíněné rozrostlými stromy. Kolem vedou silnice do Tlustovous, Tuklat Č. Brodu. Od hřbitova vidíme usedlost na mírném svahu, zvanou Vinici. Poloha i název svědčí, že tu kdysi vinice byla, v matrikách zaznamenán vinař.
Ač Ouvaly leží celkem v rovině, která se táhne od Č. Brodu k městysi, přece nemá polohu jednotvárnou. Na severovýchod nad potokem Výmolou vypíná se až 60 m vysoko silurský hřbet, který je nyní zalesněn a sluje Císařské sady a Rudolfův háj. Prvé za loženy r. 1879 pod vinicí na památku 25letého sňatku Jeho Veličenstva, druhý r. 1881 ku poctě sňatku korunního prince Rudolfa. Sázeno za zvuků hudby. Byla to dříve pastvina pro ovce, třešňovka a nyní jako park, v němž lze hodinu choditi stále na rozmanitých stezkách. O tento Háj mají velikou zásluhu bývalí starostové pp. Lašman, Bilanský, Klíma, jimž bylo překonati překážky při osazování. Háj na vyvýšenině ozdoben pavilonem z výstavy zakoupeným, kde se odbývají výlety, dole na louce obklíčené lesem sokolské slety. O Háj pečuje „Okrašlovací spolek“, při cestách mnoho laviček k odpočinutí. Lesní stromy jsou prostoupeny višňovým podrostem. Nad Hájem táhnou se rozsáhlé třešňovky, které v květu poskytují rozkošný pohled.
I na jiné strany jsou od Ouval pěkné procházky: údolím k Hodovu, na Holou Hostýň, za koupadla po lukách k Myší díře, do Obory, Vidrholce, do Nových Jiren a jinam; delší výlety do Škvorce, do Mukařova, na Hradešín, do Újezda, do Klánovic (ši rokou aleji).
Spolky v Ouvalech.
Byl tu kolem r. 1860 spolek „Žihadlo“, členové jeho bavili se zpěvem, hudbou, pořádali merendy. Staří pamětníci vypravují, že mlynář Pleskot asi r. 1825 založil v Ouvalech literární sdružení. Snad byl milovníkem knih, písmákem.
Živnostenské společenstvo, které r. 1898 mělo 87 členů a 11 učňů, jmění 1684 K, r. 1907 mělo už 113 členů, 18 učňů a jmění 2612 K. Stoupajícím počtem obyvatelstva stoupá počet živnostníků.*)
*) Živnostnici ouvalští byli r. 1867 na vlastni žádost vyloučeni ze spolku Škvoreckého a směli si zříditi jeden smíšený spolek pro všechny živnosti v Ouvalech. Sl. okr. úřad v Českém Brodě vybízí k volbě, dokládaje, že nový spolek nebude čítati vice jak 50 členů a každý má na volbě představenstva podíleti, kdo tři leta živnost provozuje. Spolu žádá seznam vdech oprávněných voličů. Starosty byli Fr. Těšitel, mlynář, Fr. Řezáč, pekař, Fr. Fořt, obchodník, Jan Ešner, Josef Raynyš. O spolek a založeni jeho knih zjednal si zásluhy Lev Charbuský, ředitel dolů. Týž také řečnil při svěceni praporu. Matkou praporu byla Anna Hladíková; Kmotrami: Josefa Micková, Kateřina Kovaříková z Hodova a Bohumila Fiedlerová; družkami praporu: Marie Rosenbaumová a Klára Herfortová.
R. 1871 pořídilo si prapor, jenž byl slavnostně 3. června posvěcen. Živnostníci súčastňují se s praporem tím průvodů o Vzkříšení a Božím Těle.
K němu se druží Národní obec živnostníků s několika odbory.
Štěpařský, nyní okrašlovací spolek, jehož zásluhou a za pod pory obce vysázeno a ošetřeno mnoho stromoví v městysi i kolem, že se Ouvaly těší tak pěknému vzhledu. Sestoupil se r. 1877, založil školku, osázel holá místa kolem Ouval, zařídil parčík u kostela.
Zpěvácký spolek Smetana s odborem dramatickým. Má hu dební bibliotéku, piano a harmonium. Pořádá koncerty.
Sbor dobrovolných hasičů, jenž oslavil r. 1910 své 25leté jubileum. Mezi 30 sbory na Českobrodsku dle historického vývoje zaujímá místo páté. O jubileu měl 60 přispívajících a 39 činných členů.
Vzdělávací a podpůrný spolek „Havlíček“ s knihovnou, za ložený r. 1903.
Místní odbor Ústřední Matice Školské z r. 1907, jenž odvádí 400-500 K ročně mimo Svatováclavský dar od obce. Pořádá i divadla. Členů má na 60.
Tělocvičná jednota Sokol s odbornou knihovnou. K němu přiléhá Jednota pro postavení Sokolovny v Ouvalech. Hraje též divadlo.
Dělnická tělocvičná jednota Rovnost s knihovnou.
Nákupní družstvo Baráčníků.
Odbočka železničních zřízenců v Ouvalech s knihovnou.
Organisace národních socialistů.
V Ouvalech je obecni knihovna o 915 svazcích už v letech osmdesátých založená učitelem Maříkem a far. Soukupem r. 1862. Tento do ní hned daroval 70 knih.
Občanská záložna v Ouvalech. R. 1912 bylo vloženo 6775 K, vybráno 5536 K, stav vkladů 13.568 K, půjčeno 18.742 K, splaceno 20.749 K, stav půjček 156 449 K, kmen. jmění 7700 K, reservni fond 11.600 K, uložené přebytky a cenné papíry 2800 K. Stav záložny stále stoupá.*)
Okolí Ouval.
Škvorec, kdysi podhradí Radešína, ve XIV. stol. sídlo pražských boháčů Olbramovičů, z nichž znamenitý Olbram ze Škvorce byl arcibiskupem pražským. Po nich tu sídlili páni z Klinštejna, jimž Mikuláš ze Škvorce panství za 3000 kop gr. č. prodal. První byl Čeněk z Klinštejna. Tito prodali Škvorec za 7000 kop Zikmundu Smiřickému ze Smiřic. Náležel k panství Škvorec, Hradešín, Přišimasy, Horka, Sibřin, Květnice, Lhotka (zašlá), Hostýn a půl Ouval. Jan Smiřický odstoupil od kalicha a držel s Pražany. Smiřičtí ztratili panství, jež koupí přešlo na Liechtensteiny. Ve Škvorci je filiální katolický kostel sv. Anny, evangelický reform.,
*) Dle účetní zprávy za rok 1913 vloženo 73.125 K. na půjčkách 145.299 K,eskontováno 60.565 K, na darech 280 K. fond reservni 10.790 K, čistý zisk 1.796 K, úhrn členů 220. Celkový obrat 393.514. (Výbor: pp. J. Košatý, M. Minářů, J. Rajnyš, F. Kaplan. F. Prokůpek, J. Aldorf, J. Weinstein, B. Rosenbaum a A. Šulc).
parostrojní pivovar, poplužní dvůr, zbytek zámku, který byl ně kolikráte obnoven, až zpustnul a r. 1881 z větší části byl zbořen. Na něm stojí čtyřtřídní škola. Z Ouval pěkná procházka do Škvorce, jezdi sem pošta a omnibusy.
Horka (Horky, Hůrky, původně Hora), ves, po níž se psal r 1279 Bohuslav z Horek. R. 1352 byl tu farní kostel, k němuž i Ouvaly patřily. Roku 1354 držel Horka Wolfram Menhartovic z Prahy, po něm Pavel, předek pánů z Jenštejna, a r. 1374 seděl tu Přech z Horek. Od r. 1392 nacházelo se podací právo a celá ves v držení pánů Škvoreckých a byla potom do r. 1850 příslušenstvím Škvorce. V 17. stol. zde fara zanikla a kostel klesl na filiální, zasvěcený sv. Petru a Pavlu. K Horkám druží se obce Přišimasy a Skřivany. Pro ně společná trojtřídní škola.
Hradešín (Radešín), od Ouval 1 hod. vzdálen. Má starobylý, nedávno na děkanský povýšený kostel, o třech slozích. Stojí na vrchu 399 m. nad mořem a odevšad je viditelný. Je to žulový patník mohutného prahorního tělesa. Zde bývala důležitá hlídka, odtud ohněm dávána výstraha před nepřítelem. Připomíná se v osmém století, kdy Nezamysl na Radešíně zbudoval synovi Mnatovi hrad, zvaný Sedečín. Byl Husity vypálen. Zůstala kaple z X. stol., ta za války třicetileté zničena. Savojka ji dala obnoviti a zřídila tu faru. Odtud vyhlídka na Bílou Horu a až na Krkonoše. O sv. Jiří oblíbená jarní pouť, káže se venku na starobylé kamenné kazatelně s vypouklými obrazy (z roku 1575). Je zde dvoutřídní škola.
Nedaleko Hradešína jsou nakupeny balvany zvané zkamenělý pastýř s ovcemi. Lid opředl je rozličnými bájemi.
Kdysi u Škvorce byla ves Křimín, prý sídlo Přibysla ze Selmberka (r. 1318). Později vyskytuje se (r. 1462) jako příslušnost hradu Škvorce, avšak jen z části; druhá část připomíná se (v 16. stol.) jako příslušnost Hostyně. Potom ani tu ani onde se nenaskytá, snad (po r. 1540) obec ta zanikla nebo s jinou vesnicí srostla.
Dobročovice, kdysi patricijské a vladyčí zboží, kolébka pánů Horušateckých z Dobročovic, obec s kaplí sv. Isidora, s dvou třídní školou, vzdálena od Ouval půl hodiny cesty. Farností patří do Sluštic, kde bývala tvrz a sídlil Mikuláš Skalský z Dubu.
Lesem Oborou po pěkné cestě přijdeme do Květnice. Zde bývala a posud v troskách stojí tvrz pražského rodu Olbramovičů. Václav r. 1362 postoupil Květnici se Lhotkou svému strýčenci Peškovi Bohuslavovi. Květnice r. 1425 dobyta od Pražanů. Sídlili tu rytíři Maternové, z nichž jeden, Prokop Trčka, od Husitů byl upálen. Zbytek rozbořeného hradu nyní zastaven domky, hradního sklepa posud se užívá.
Nedaleko leží Sibřina, kdysi zboží měšťanů pražských Olbramovičů, potom pánů z Vrabí a z Hrušová. R. 1590 byla tvrz od lupičů nočního času přepadena a vyloupena. Nyní je zde dvůr Liechtenšteinský.
Tuklaty (Tuklety, Tuklece), obec půl hod. cesty od Ouval. Zde prastaré osídlení, zbytky primitivních železných hutí. Byly majetkem Benediktinů z Ostrova a Olbramovičů. Hrádek lovčí (nynější fara) zbudoval zde princ Tomáš z Liechtensteinu s chotí, známou Savojkou. Obraz její nachází se ve farní budově. Nedaleko knížecí dvůr a obec Tlustovousy (Tlustousy, Hustousy). Dvoutřídní škola.
Vyšerovice, farní obec vzdálená od Ouval 3/4 hod, náležely klášteru Zderazskému. Zde sídlili Ješek z Roztok, Trčka z Lípy a jiní. Posud znatelny trosky hradu a starého kostela. Nedaleko ležící Horoušany s dvoutřídní školou a Horoušánky. Tyto založil r. 1780 František Josef Liechtenstein.
Koloděje, kdysi sídlo pražských měštanů Rotlerovů, proslulého Viléma Kostky z Postupic, nyní Jana kn. z Liechtensteinu. Bývalá tvrz Koloděje ve 30leté válce zpustošena od Švédů, zbyla pouze okrouhlá bašta a zámecká kaple. Vévodkyně Savojská vystavěla zde nádherný zámek, k němuž přiléhá pěkná obora. V zámku obrazy od Škréty a Brandla. Vyhořel v poslední době a byl zase obnoven.
