Ouvaly – popis městyse 1

Ukázky z knihy Ouvaly – popis městyse a okolí a náčrt historický od p. Aloise Dostála vydané v roce 1914. Text je ponechán v původní verzi, bez úprav.

OUVALY

Popis městyse a okolí a náčrt historický.

Napsal Alois Dostál.

(Otisk ze Sborníku Historického kroužku roč. XV.)

V Praze,   1914.

Tiskem knihtiskárny družstva Vlast, – Nákladem vlastním.

Ouvaly.

Popis městyse a okolí a náčrtek historický NAPSAL ALOIS DOSTÁL.

Ouvaly, též Úval, Úvaly, Ouval, Auwal, Auwaly. Nyní všeobecně se užívá názvu Ouvaly, lid posud však říká: „do Ouvala“.

V  knihách Pražské konsistoře ze XIV. století, kde zaznamenáno, jaký desátek kde který kostel platil, čte se: „Přišimasy s filiálním kostelem Uval.“ Jméno to pochází od polohy místa, neboť stará obec skutečně v úvale leží. Má znak a to v modrém štítě na zeleném trávníku tvrz stříbrné barvy s branou otevřenou, z níž zvedá se hlásná věž s červenou sedlovou střechou, na niž trčí dva zlaté knoflíky, na pravo stojí vysoká lípa. Ouvaly vždycky psány jako městys,¹) třeba r. 1507 měly pouze 42 čísla. Patří soudem a hejtmanstvím do Českého Brodu, leží v krajině dosti pahorkaté. Nad mořem jest nádražní budova 260 m., vinice 295 m., škola 249 m., kopec nad Hostýnem 265 m., Ouvalák 263 m.
Ouvaly protéká potok Výmola (Vejmola), jenž přitéká od Květnice a Škvorce a plyne k Hodovu. Až k cukrovaru má vodu čistou s rybami a raky, dále skalenou.

Ouvaly jsou v požehnaném kraji, kde v úrodné půdě roste cukrovka; obživou obyvatelstva je z větši části hospodářství, potom polaření, řemesla a průmysl. Dělnici nacházejí mimo to obživu na drahách, v cukrovarech, závodech průmyslových nebo jezdí na práci na celý týden do Prahy. Cukrovka dodává se do cukro varu místního, do Č. Brodu a Cerhenic. Úspěšně pěstuje se zde dobytkářství a králíkářství. Skopový dobytek vymizel. Podnebí je tu mírné, průměrná teplota roční 9 až 11,5° C. Co se týče dešťů a vodních srážek, náleží kraj k druhému stupni. Dříve se tu pě stovalo i víno. Ovoce se vyváži do Prahy.

Ouvaly vede silnice císařská od Prahy k Č. Brodu, ústí sem okresní silnice od Škvorce (r. 1884), Přišimas (r. 1901), Tuklat (r. 1907), Tlustovous (r. 1884), Jiren (r. 1887) a Dobročovic (r. 1888). Všechny válením nabývají zvláště pěkného vzhledu a trvanlivosti.

V  Ouvalech je poštovní, telegrafní a telefonické spojeni (Poštmistr Fr. Kaplan.) Četnická stanice je zde o třech mužích, tolikéž finanční stráže k vůli cukrovarům a okolním pivovarům. Katastrální obec má výměry 1101 ha (707 ha polí, 53 ha luk, 16 ha zahrad, 61 ha

‚) V r. 1864 pátral obecni úřad, od které doby Ouvaly jsou městysem. Odpovídá c. k. okr. úřad v Č. Brodě, že listina o tom ani u zemského výboru ani v listovně stát ministerstva nalezena nebyla. Král. český zemský výbor oznámil, že dle výtahu z berního úřadu v Praze ze dne 26. května 1719 z berního předpisu od r. 1654 Ouvaly zaznamenány jako _“městys“. Podobně vyznává panství Škvorecké dne 30. října 1713, že Ouvaly jako .robotni městečko“ v zemském rolnim katastru od r. 1757 a v součtu platů katastrálních panství, od 9. záři 1835 jako „městys“ předepsáno jest.

pastvin, 224 ha lesů). Poslední dobu valná část pastvin zdělána v role, kolem městyse pole také zastavena a proměněna v za hrady u vill. Pokud se zde nepěstovala cukrovka, přiznán byl obilní výsevek pšenice 2037 měřic, žita 8749, ječmene 2922, ovsa 6936 měřic, sena 2888, otavy 899 centnýřů. Z lesů bralo se 79 tvrdého a 25 sáhů měkkého dříví. Tuto výměru a ten vejnosek udali a podepsali Pavel Švorc, rychtář, Martin Smolík, Matěj Chadina a Jan Dufek, vejborní. Nyní ovšem jako centrum jsou řepné váhy jednotlivých cukrovarů.

Jako počet domů tak i obyvatelstva v Ouvalech úžasně roste. R. 1867 bylo zde 782 duší (mezi nimi 20 evangelíků a 59 židů), r. 1880 ve 103 domech .981, r. 1890 ve 109 domech 1130, r_; 1900 napočítáno 607 mužů, 687 žen, mezi obyvatelstvem 3 Němci. Při posledním sčítání r. 1910²) bylo 455 rodin, obyvatelů 1820 (886 mužů, 952 žen), katolíků 1774, řecko-katol. 1, anglikán 1, helveti 21, augsb. 1, židů 12, bez víry 1, náboženství státem neuznaného 9. Čechů 1810. Němců 7, Poláci 3, domácích nepřítomných 14. Domů 242 (v Hodově 2). Domovské právo v Ouvalech mělo 714 osob. Koncem r. 1913 vzrostl počet domů na 307 (r. 1900 domů 131) a počet obyvatelstva jistě na 2500 osob. Jak populace v Ouvalech roste, naznačuje, že r. 1857 narodilo se tu 20 dětí, zemřelo 13 osob, 2 byly sňatky. Za 10 roků potom narozených 32, zemřelých 15, oddaných 6. Roku 1912 narozených 61, zemře lých 31, oddaných 15. Stavební ruch počal r. 1905, kdy se po jednou stavělo 23 domů.

Z minulosti Ouval víme velice málo, což se dá vysvětliti tím, že tu nesídlil asi žádný zeman, Ouvaly pak spojeny jsou dě jinami k Hostýnu a později ke Škvorci, kam náležely. Roku 1361 prodal Donát Rost obec Zlatou Velflínovi Menhartu Olbramoviči. Panství to koupí se značně rozšířilo, neboť k němu patřily: Květnice, Lhota (zašlá), Škvorec, Hradešín, Přišimasy, Horka, Hostyně a půl městečka Ouval.³) Tedy náležely Ouvaly bohatým rodům pražským Rostům a Olbramovičům. Z tohoto rodu pocházel Petr ze Škvorce a z Hostyně, jenž sídlil ve Škvorci pod Radešínem; ten držel Horky, Přišimasy, Hostýn, Ouvaly, Dobročovice, Skřivany, Křimín.⁴) Ještě v XV. století tento rod se zde připomíná (r. 1426). Potom patřila polovice Ouval ke hradu Škvorci a polo vice k Hostyni, až i tato část r. 1560 ke Škvorci byla přikoupena. Jindřich ze Stezova a na Hostyni vystavěl r. 1489 v Ouvalech most a clo z něho vybíral.⁵) Ouvaly přešly na pány ze Vchynic a od těchto na Smiřické. Sigmund Smiřický ze Smiřic dostal v dluhu 4000 kop gr. č. statek, k němuž náležely: .Hostýň, totiž tvrz Hostýň (nyní samota) s dvorem poplužním a pivovarem, mě stečko Ouval (díl) se clem a podacím kostelním, ves Radošín (Radešin, díl), dvůr pustý poplužný v Hodově a dvory kmetcí pusté s podacím kostelním v Horkách a příslušenstvím,  jak to Albrecht

²) Při tomto sčítáni napočítáno v Ouvalech 66 koní, 324 kusů hovězího dobytka (88 volů, 167 krav atd.); 113 koz, 132 vepřů; 89 úlů včel, 2137 slepic, 300 hus, 42 kachen, 526 kusů jiné drůbeže. (R. 1880 napočítáno 52 koní, 208 hověziho, 676 skopového, 73 vepřového dobytka, 87 koz a 83 úlů.)

³) Tomek, Dějiny Prahy, II. 420. — ⁴) Tomek, Dějiny Prahy, XVIII. 421. — ⁵) Historický Sborník místopisný.

Smiřický od bratří Vchyňských z Vchynic Václava, Bohuslava a Jiříka za 9000 kop míš. koupil.“ Jaroslav Smiřický přikoupil Říčany a Uhříněves za 28.500 kop míš., měl dvanáct panství a byl přísný na poddané. Jaroslav Albrecht volen direktorem ze stavu panského, byl horlivý a obětavý. Albrecht Václav propůjčoval pod daným rozličné svobody a trhy. Poslední potomek z tohoto kdysi mocného rodu, jehož několik členů odpočívá v Černém Kostelci ve smiřické hrobce, byl blbý Jindřich Jiří, jehož jménem vládla sestra Markéta, choť Slavaty z Chlumu. Poněvadž Albrecht Jan súčastnil se bouří stavů českých, byl i Škvorec od král. komory zabrán. V panství Kostelec, Uhříněves, Škvorec a Chřenici uvázal se pak generál Albrecht z Valdštejna a prodal je r. 1623 knížeti Karlu z Liechtensteina za 600.000 kop míš. Že byly statky vypáleny, hodně pusté, poddaní zchudli, sleveno mu 200.000 kop. Ale i fiskus se hlásil ke statkům těm a Liechtenstein musil mu doplatiti náhradu 400.000 kop a 20 000 měr žita.

Liechtensteinové pocházejí z malého knížectví mezi Švýcarskem a Vorarlberkem, kde zákony, míry, váhy atd. jsou rakouské. Kníže důchody ponechává zemi na školy, silnice a dobré účely. Rodina, nabyvši panství Schellenbergu a Vaduzu, stala se souverainí. Kníže Hans Adam ochotně zadluženou zemi tu koupil za 115.000 zl. a na potřeby švábského kraje bez úroků půjčil 250.000 zlatých. Antonín Florian pro zásluhy s mužskými dědici uveden ,(r. 1712) do sboru říšských knížat. Po čem Liechtensteinové 100 roků toužili, dosaženo r. 1719: všecka práva knížectví Liechtensteinského na Floriana přenesena. Po něm panoval syn Jan Adam, potomci tohoto Jan Karel, Filip Erasmus, František Josef a nynější panující kníže Jan Křtitel z Liechtensteina, který sídlí jednak ve Vídni a jednak v Lednici na Moravě. Narozen r. 1840, panuje od r. 1858.

V archivě Českobrodském dočítáme se o Ouvalech: R. 1434 byl jakýsi Jakub Úvalský v Brodě konšelem a to za „vlády hauptmanů.“⁶) Roku 1559 kšaftoval v Novém městě Pražském brodský usedlík Jiřík Jirka, druhdy kovář, potom všeliké obchody provozující osoba. Mezi dlužníky jeho byla také paní Anýřka v Uvale (šlechtična), za víno 8¹/₂ groše.⁷) R. 1607 od Janka z Ouval přijaty dvě kopy do pozůstalosti po Jiříku Čáslavském v Brodě. — R. 1708-13 píše se o clu v Ouvalech. Dne 2. října 1726 nařizuje krajský úřad, aby na žádost král. appelace šenkýř z velké ouvalské hospody Josef Vydra do Brodu ku právu se dostavil a vypověděl stranu jisté před 1¹/₂ rokem v týž hospodě jistým formanům s penězi a kořením ukradené truhlice, co truhlice obsahovala, komu byla ukradena a jaká je ztráta na penězích. Poněvadž šenkýř již při malostranském právu vyznání učinil, nemusil do Brodu. O koželuhovně často se děje zmínka. Tak r. 1740 do knížecího _„ledrhausu“ ouvalského, jehož správcem jest Jan Synecký, byli brodští dlužní za kůže. Zmínka o těch dluzích opakuje se i r. 1750. Zmíněný Jan Synecký pohání r. 1744 ouvalského žida pro dluh a dává jej v Brodě vězniti. Když se porovnali písemnou úmluvou, byl žid

⁶) Liber memorabilium (Kniha pamětní). ⁷) Kniha kšaftovní starši.

z arestu propuštěn. Roku 1745 a to 9. května obviňuje šenkýř ouvalský Karel Zvolský u brodského práva rychtářského Jakuba Horkého z Hořan, že jej bez příčiny dvakráte do hlavy udeřil. Urovnali se o bolest. Už tehdy hosté chtěli platiti nebernými. Roku 1753 děje se zmínka o poště ouvalské.⁸) Roku 1754 měl ouvalský koželuh Vilím Jakub rovnání před kosteleckým ředitelem, že od Jana Zedlera a France Zellingra přijal kůže z padlého dobytka. Cís. král. representace odstoupila Zedlera pro stahováni takového dobytka k vypovězeni ze země.⁹)

Rozmarná historka zaznamenána z r. 1755 a to z 13. června. Žalovali totiž tři brodští pekaři Václava Fišera, pekaře ouvalského, že jim loňského roku neprávě „kontrabantiroval“ chleby a housky, které k zaopatření mašírujícího vojska do Ouval nesli. „Obstavený“ Fišer namítá, že neměli pod střechou prodávati. Původci repliciruji: poněvadž pršelo, že museli se pod střechou skrejt. Vrchní ředitel škvorecký slíbil, že pekař ouvalský musí zaplatiti, ale skoro rok uběhl a oni náhrady nemají. Fišer se hájí, že housky na kancelář odevzdal, proč si je tedy nevzali. Odpovídají, že bylo již po oučinku, s neděle, housky byly již plesnivé a nebyly ani všechny. Fišer byl odsouzen brodským právem rychtářským k náhradě i k outratám, a když se ještě vymlouval, že tolik housek nebylo a že tolik peněz nemá u sebe, ale že je zaplatí do čtyř dnů; poněvadž to po celý rok protahoval a ani na poručeni svého vrchního nedal, musil zanechati za fant svůj plášť. — V únoru 1766 okraden byl ouvalský mlynář od „bandy loupežnické.“ — R. 1772 provedl něco ouvalský pekař Václav Viser (snad Fišer) s „darebným ovsem k vojsku“ a byl u brodského práva na vyšší rozkaz vyslýchán. — Ouvalský žid Löbl Frank r. 1773 žaloval v Praze u práva brodskéko koželuha Waltra. — R. 1781 ouvalský Gerschel Martinoves (též Adam Martinoves) činí zápověď na jmění brodského Jana Taubnera, zadluženého kupce, pro dluh 62 zl. — V roce 1787 v Constitutum z městečka Ouval poznamenáno, že Václavu Růžičkovi a Josefu Budkovi utekl deliquent Jan Materna. — Dačický zapsal, že r. 1540 vyhořel Ouval a hned podruhé týž zaznamenává, že r. 1607 bylo mnoho škod ohněm, za sucha blejskáni a hromobití veliká. „Vyhořelo také půl městečka Ouval páně Smiřického.“

Těch požárů bylo v oněch dobách více. O jednom píše Hájek,¹⁰) promlouvaje o řáděni zemského odpovědníka rytíře Kopidlanského. Tento muž, škodě Pražanům, s dvaceti společníky vpadl r. 1508 do Michle, ves vypálil, potom táhl do Jesenice, kde taktéž učinil, v noci ujel do Běchovic, kde vypálil dvůr i ves a dvěma pacholkům ruku uťal. U Počernic zničil ohněm stodoly a stohy. Pražané ho honili „jezdecky i pěšky“, hledali ho v Ouvalu, ale nenalezli. Ve Vidrholci potkali mladého Bohemického (snad společníka Kopidlanského), toho jali a do Prahy přivedli. Zemský odpovědník zatím působil na straně západní u „Crhovic“, kde pražské kramáře, jedoucí do Plzně, oloupil. Potom u samé Svinské

⁸) Kniha kšaftovní mladší. ⁹) Některé zprávy ochotné podal p. Jos. Miškovský, redaktor z Č. Brodu. ¹⁰) Hájkova kronika česká, str. 363:

brány bil kopáče z vinic. „Hned potom před sv. Václavem vypálil předměstí u Nymburka a obranné pobil. A nazejtří vypálil Ouval dne 26. září pro posměch nad hlavami panských žoldnéřů.“

Když Liechtensteinové panství Škvorecké získali, z rodu toho mnohých   zásluh  si dobyla  tak zvaná  vévodkyně Savojská. Byla čtvrtou dcerou Jana Adama kn. z Liechtensteinu, narodila se r. 1696, provdána r. 1713 za Tomáše Emanuela prince Savojského z Carignan,  jejž poznala jako důstojníka,   ubytovaného v Kostelci nad Černými lesy. Ztrativši záhy manžela a jediného syna, jenž se utopil,   žila jako vdova  střídavě  ve Vídni  a  na svých  panstvích. Zemřela  r. 1772  a   odpočívá  v  hrobce  Savojské u sv. Štěpána. Tato šlechetná paní,  v ústech lidu posud kolující jenom jako Savojka, vynikala velikou dobročinností. R. 1759 uložila pro kostely ve Škvorci  700,  v Ouvalech 300,  ve Slušticích  364,  v Dobročovicích 200 zl. s podmínkou, aby se čtvrtletně za ni sloužila jedna mše sv. Savojka zřídila  mnoho nových far, stavěti dala kostely, zřizovala  a nadala školy, stavěla kříže a sochy (sv. Donáta), za ložila  špitály  (v Kounicích a Kostelci), zrušila sobotáles a jiné dávky, kupovala pro kostely zvony, ujímala se utlačených a na svých panstvích šířila dobro. Některá místa (Kostelec) propustila z poddanství, ano nařídila, aby se rozpočty těm, kteří neznají německy, posílaly české.¹¹)

Neblahý rok 1866 také se mocně dotknul Ouval, ležících při císařské silnici. Celý červenec a srpen tudy procházelo rakouské i pruské vojsko, jež bylo třeba ubytovati. Za tu dobu bylo zde umístěno přes 7000 mužů a na 5000 koní. Byli tu nosiči nemocných, polní lazaret, zemská obrana, pěchota, dělostřelci, pionéři, špíže, zastavily zde štáby rozličných pluků, štáb prince Albrechta atd. Vojsko ubytováno bylo v Ouvalech jeden a třicetkráte. Strach byl před nepřítelem veliký, politické úřady přestaly úřadovati, četnictvo zmizelo, všechna tíha zůstala na představených obcí. V Ouvalech tehdy starostoval Antonín Lašman. Před Prusy kde co cennějšího schováváno (také v lomech na Ouvaláku); když pověst přišla, že nepřítel je v Kolíně, kde kdo chtěl utéci, ale zůstali a nikomu nebyl ani. vlas zkřiven. Prusové přišli 17. července, musili býti hodně pohoštěni a v pokoji odtáhli. Ale hned 23. a 24. července přišli jiní, prvý den 900 a druhý 700 mužů, vedle koni. Tu starosta předstoupil ke komandu s oznámením, že není v Ouvalech pro tolik lidí chleba. Některý gruntovnik měl až 70 vojínů. Při těch pochodech a ubytováních nebylo možno sklízeti a mlíti. I byl sháněn chléb po okolních obcích. Vojíni vyžadovali též připřeže, ve statcích č. 9 a 18 vzali vozy a už nevrátili. Tím vším obci naděláno výdajů a škody za 14.941 zl. Dne 16. srpna na faře, kde bývali důstojnici, ubytován kazatel katolický a evangelický. Jeden pruský vojín, 231etý Theodor Novakovský, se zde na choleru roznemohl a zemřel. Pochován podle kříže.

Poslední voj, který do Ouval přibyl, sestával z mužů rozličných pluků. Někteří šli ze špitálu. Bylo jich na 400. Měli vlastně stanoviště na Zbraslavi, tedy v opačné straně,  spletli si asi cestu

 

^1l) Obšírný životopis „Vévodkyně Savojská“ ve „Sborníku Hist. kroužku“ r. 1908); román „Savojka“ ve  „Vlasti“, r.  1913-14. Obě od Al. Dostála.

a žádali,  aby mohli v Ouvalech přenocovati. Ráno brali se dále ke svým plukům. Po válce přišla cholera. V Ouvalech na ni zemřelo 16 lidí většinou dospělých. Klenoty královské ze strachu před nepřítelem zavezeny byly do Vídně, nyní pak po válce r. 1867 vezeny zpět a do Ouval přibyly 29. září. Odváželi je povozem dr. K. Sladkovský a ryt. Kopec. Potom uloženy do vlaku, který byl všudy slavnostně vítán. V Ouvalech na nádraží nakupilo se mnoho lidí, vyhrávala hudba, stříleno z hmoždířů, na kopcích zářily ohně. u dráhy postavena pyramida, na níž B. Šárová představovala Čechii. Radost byla všeobecná.

Ouvaly stiženy byly povodní nejdříve r. 1872 a to 29. dubna, kdy voda zaplavila chlévy, sklepy. Následovalo krupobití v květnu a ovšem i špatná žeň. Podobná povodeň zuřila v r. 1889 na den sv. Trojice. Voda odnesla most u synagogy, protrhla splavy, v Hodově pobořila stavení.

Starosty obce v poslední době byli: Václav Drvola, Václav Hladík, Ant. Lašman, Bed. Micka, Fr. Bilanský, Ant. Chlapec, K. Klíma, Jos. Hladík. Obecním tajemníkem jest Ant. Kratochvil.

Robotní povinnosti na panství Liechtensteinském byly asi stejné nebo s malými změnami. Tedy kdo měl grunt na 40 jiter byl povinen vykonávati týhodně robotu: a) potažní s 3 koni mimo míšení, vláčeni a jiné lehčí práce, kterou jenom dvouspřežně od-bývati musil, dva dny, b) pěší od sv. Jiří do sv. Havla 6 dnů, od sv. Havla do sv. Jiří 5 dnů, mimo stálý gruntovní úrok k 5 zl. do knížecího důchodu. Kdo měl grunt asi o 20 jitrech, robotoval týdně po celý rok: a) s dvouspřežným potahem jeden den, b) pěší tři dni, v čas žni 12 dnů jednou osobou. Do důchodu platil ke 2 zl. Na domek bez polí vyměřena robota 18 dnů pěší a to k se kání ječmena a ovsa 3 dni,  k sekání otavy 3 dni,  k sekání sena 3 dni a k sekáni pšenice a žita 6 dní. Mlýny musely všechno po třebné dvorní melivo pro všechny časy bez odjímání měřičného a bez požádáni platu od mletí zdarma mleti a slušně s mleči zacházeti, poddaným panství před jinými posloužiti, s dobrými pytlíky a dokonalou chasou zaopatřeny býti. Mlynář musí strouhu mlejnskou se sousedy vyhazovati a čistě držeti. Šenkýř byl zavázán všechno k šenku potřebné víno, pivo i kořalku z vrchnostenského sklepa a vinopalny bráti. Kdyby rozkaz přestoupil a z ciziny nápoj bral, ten se mu zkonfiskuje. Kovář měl stavení v dobrém stavu zachovávati a potřebnou práci jak vrchnosti tak i poddaným v slušné ceně zaopatřiti.

Mimo to byl každý gruntovník povinen platiti faráři desátek. Kdo měl na př. 20 jiter, dal po 1 věrteli a čtvrtci pšenice, žita, ječmena a ovsa, vedle tak zvaného „letníku“, to jest z každé krávy 3 kr. a k zelenému čtvrtku několik vajec. Kantorovi od zvonění „Ave Maria“ ročně 12 kr. Při koupi nebo dědictví gruntu nastupující vlastník platil k důchodu při potvrzení zápisu z celé tržní ceny 5%, to jest z každého zlatého zákupní ceny 3 kr. Kdo měl domek na obecním místě,  do obecního  důchodu  platil 3 — 4 kr.,

ke sbírce jednu husu mimo posilky a v čas potřeby vojenské kvartýry.

V tehdejších dobách stačila celoláníkům světnice, síň, kuchyň klenutá, špejchar s prkennou podlahou, maštal koňská, chlív kravský, někde špýchar pro mouku, výminkářská světnička nebo cha-lupa, jedna dvě komory, na zápraží svinské chlívky, kůlna na vozy, stodoly, vše šindelem i došky kryté. Návesní chalupa měla světnici, u ní komoru, síň s kuchyňkou klenutou, stodolu, všechno ze dřeva pod jednou krytbou. Jenom tu a tam bylo něco podezděno, ostatní dřevěné. Studna ne všudy. Ale na štítech s letopočty a nápisy dali si předkové záležeti. Rovněž vrata bývala klenutá s kapličkami, jak posud v Ouvalech u některých statků viděti (u p. Josefa Šťastného).

Že se v Ouvalech od pradávna pěstovalo dobytkářství, nasvědčuje služba pastýřská „k pasení dobytka starousedlých.“ Dělal se tu rozdíl mezi staro- a novousedlíky. Pastýř onen dostával platu 12 zl., společnou sýpkou 12 korců žita, užíval palouku ve výměře 1 míry a dvou kousků polí, dohromady 3 miry. Měl pa­stoušku o světnici, kuchyni a komoře. Za to musil na svůj náklad držeti jednoho kance.

Dle Josefínského katastru Českobrodského Ouvaly měly 14 položeni: 1. místni plac městyse, 2. podle silnice, 3. mezi cestama, 4. v Rohožni, 5. nad rybniky, 6. Vejpustek, 7. k Fidrholci, 8. za cestou tlustovousskou a tuklatskou, 9. pod vinici, 10. k setým žaludům, 11. nad okrajkem, 12. okrajka, 13. nad skalkou, 14. za cestou tlustovouskou.

V Ouvalech zapsána v josefínském katastru: panská koželužna, 1. J. Bilanský, chalupa, 12 j., 2. ob. pastouška, 3. J. Dufek, chaloupka na obecním, 4. M. Chadina, statek, 60 j., 5 J. Řezáč, statek, 59 j , 6. P. Švarc, statek, 70 j., 7. J. Pekárek, polostatek, 28 j., 8. V. Hladik, chalupa, 14 j.. 9. V. Moucha, hospoda panská emfyt., 35 j., 10. J. Dlabač, chaloupka, 11. J. Korecký, chalupa, 26 j., .12. J. Peřina, mlejn panský hořejší, 6 j., 13. J. Plizner, panská pekárna, 14. M. Smolík, polostatek, 30 j., 15. J. Dufek, polostatek, 27 j.. 16. V. Sahula, chaloupka, 17. J. Procházka, statek, 66 j., 18. J. Dufek, polostatek, 33 j., 19. T. Pekárek, polostatek, 51 j., 20. J. Formánek, panská hospoda hořejší, 21. J. Černý, chaloupka, 22. M. Zicha, chaloupka na obecním, 23. J. Paříz, chaloupka, 24. T. Netušil, chaloupka, 1 j., 25. vdova Vaňková, cha loupka, 26. J. Potůček, chaloupka, 27. J. Bilanský, chaloupka, 28. J. Macháček, chalupa rolni, 14 j., 29. J. Zumer, chalupa rolní, l1 j, 30. V. Novák, chaloupka, 31. V. Novák, statek, 64 j., 32. Anna Hladíková, chaloupka, 33. dvůr Hostín, 34. ovčín hostinský, 35. panská chalupa na staré vinici, 36. J. Formánek, mlejn panský dolejší, 7 j., 37. a 38. M. Jasanský, chaloupka, 39. vdova Netušilová, chaloupka, 40. mejtovna, vrchnostenský domek, 41. J. Michálek, chaloupka na obecním.

Obecni pozemky byly: plac vedle kostela, mimo hřbitov, 216 sáhů, vejpustek neb plácek vedle dolejší panské hospody 51 s., místní plac travnatý nad stodolou hořejší hospody 200 s , lado pod chaloupkama 535 s.,  plac za kloboučníkem vedle silnice 1252 s.,

pastviště čili průhon samý ohnišťata za mejtovnou 1 jitro, louka u silnice 1240 s., louka v myší diře 1352 s., pastviště tamtéž 1527 s., pastviště nad hořejším rybníkem 568 s., stráňka nad myší dírou 126 s., pastviště v Rohožni 532 s.,pastviště stará silnice 8 j. 1209 s. pole u pařeziny 3 j. 223 s., druhé tamtéž 1 j. 506 s., pastviště pařezina 18 j. 647 s., lado. v kterém šutrový lom jest, 1 j. 1086 a., pastviště nad strouhou 150 s., pastviště strhaná hráz 268 s., tamtéž skalnatý plácek 551 s., stráň od hráze dolejšího rybníka až nad mejtovnu 10 j. 1512 s., pole v stráni nad dolním rybníkem 539 a., pole nad Hodovem 1 j. 508 s., pastviště nad mejtovnou 1200 s., skála za vinicí 1 j. 1228 s., celkem 57 j. 688 s. v 26 kusech. Z toho ku stavbě dráhy postoupeno 569 sáhů.

Názvy poloh, tratí a rybníků kolem Ouval: U třech hrušek, u třech svatých nebo u hranečního dubu, podle silnice, stará silnice, na klínkách, pod chmelnici, nad cihelnou, nad skalou, za i pod vinicí nebo na Holý Hostýni, holá stráň (u Hodova), u dolíka, u široký meze, u pařeziny, pařezina, pastviště, v ladech, u trativodu, v jezerách, nad rybníky, porostlina. Vejpustek, u sv. kříže; louky: sádka, děvčí, telecí, široká, okrajek, okrajka; rybníky: Váček, strhaný, hořejší mlejnský, nový, dolejší mlejnský, pilský, nadýmáček, myši díra, v Rohožni neb v šancích, u setých žaludů, u Studeného, na židovým, na kloboučku, Fidrholec, nyni nádržka (a Kaberna) u cukrovaru, mlýna a v Hodově. V r. 1808 byl nájem z jednoho korce 8 zl., v 1831 až 12 zl., nyní 20-30 zl., ano i více.

Kostel a jeho správa.

Kostel Zvěstováni P. Marie v Ouvalech založil prý r. 1342 arcibiskup Arnošt z Pardubic, jenž roku 1300 v Hostýně se narodil. Byla to vlastně jenom veřejná kaple. Nynější kostel postaven r. 1724 a opatřen novou věží. Ve stoleti XIV. Ouvaly přifařeny byly k Horkám, kde byla tehdy duchovni správa, později k Hradešinu, až r. 1856 zřízena tu samostatná fara. Kostel postaven poněkud na místě nepříležitém, snad poblíže byl panský dvorec, jak zbytky zdiva v č. 4 a vykopané předměty v č. 8 na svědčuji. Majitel usedlosti č. 4 ze zbořeniny bral kámen na novou stavbu, odtud vybíráno i vápno. Zde prý jest i sklepení, nyní za­sypané, a cesta vedla po stráni ke kostelu. Mnoho jmění kostel neměl: pozemky v ceně 800 zl. a 300 zl. na hotovosti. Že tu nebyla stálá duchovni správa, půjčovalo se okolním kostelům: Tuklatům, Roztoklatům, Slušticům, Hradešinu na opravu. Jmění spravoval direktor ve Škvorci, pole bylo v Rohožné a Pařezině. Každou třetí neděli jako v kostele filiálním byly služby boží.¹²)

Neveliký nynější kostel jest prostého zevnějšku, s cibulovitou věži nad vchodem. Presbytář zakončen rovnou zdi, po stranách jsou empory. Loď je půdorysu čtvercového. Na stropě ve štukovém rámci namalováno korunování P. Marie. Hlavni oltář s točenými sloupy a sochami postaven r, 1720 nákladem Jiřího Doubravy.¹³)

¹²) Dle pamětní knihy na Hradešíně.

¹³) Vzadu na oltáři je nápis: „K větší cti a chvále Nejsvětější Rodičce blahoslavené P. M. tento oltáři dal postaviti na svůj náklad slovutný P. Jirzy Daubrawa, malován 1720.“ Byl-li kostel nynější postaven r. 1724, oltář (z r. 1720) ze starého do nového předán.

Pokračování