Z historie Úval

První doložená zmínka o dnešním městě Úvaly (původně Uval, Úval, Ubal, Unfal, Auwal, Ouvaly) pochází již z roku 1290, kdy je doložena existence starobylé vsi Uval v majetku pražských patriciů, od roku 1300 je již zmiňováno tržní městečko, od roku 1361 v poddanském vztahu ke škvoreckému panství vladyckého rodu Olbramoviců (původně starého pražského patricijského rodu). Doslova „za úvalskými humny“ nejpozději od počátku 14. století vyrůstaly vsi s tvrzemi – Hodov a Hostín (Hostyně, Hostýn), z nichž se postupem doby staly pouze šlechtické zemědělské dvory. Hodov již před rokem 1346 náležel ke kolodějskému panství, jehož držitelem byl v daném období bohatý pražský měšťan Meinlin Rokycanský.
Skrze městečko procházela tehdejší důležitá obchodní cesta „Trstenická stezka“, která vedla z Prahy přes Běchovice a dále na Český Brod, Kutnou Horu, Chrudim, Litomyšl a na Moravu. Tuto skutečnost ještě v osmdesátých letech 20. století připomínal zájezdní hostinec z roku 1654, později hotel U Českého lva, jako nejstarší hostinec v Úvalech, který byl odpočinkovou zastávkou pro formany a jejich koně.
Od roku 1541 jsou již v písemných dokumentech Úvaly uváděny jako tržní městečko, od roku 1654 dokonce jako městys. V průběhu více jak 700 let bylo zaznamenáno několik obměn názvu a z původní osady se stalo dnešní město s více jak 5000 obyvateli.
Úvaly jsou považovány za rodiště prvního českého pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic (1297-1364). Městečko bylo postupem staletí v majetku několika rodů např. Olbramovicové, páni ze Stěžova, rod Smiřických, Lichtenštejnové.
Posledními vlastníky Úval, od roku 1624 až do roku 1848, kdy bylo zrušeno poddanství, byl knížecí rod Lichtenštejnů. Po roce 1848 Lichtenštejnové vlastnili již jen nemovitý majetek – pozemky, budovy a na práce si najímali lidi za mzdu. Po vzniku republiky v roce 1918 byly zrušeny šlechtické tituly včetně jejich privilegií. Část Lichtenštejnských pozemků byla rozparcelována v rámci první pozemkové reformy. V okolí Úval Lichtenštejnové vlastnili pozemky a budovy do roku 1949, kdy jejich majetek stát vyvlastnil a znárodnil.
Významnější rozvoj Úval nastal až se stavbou železniční tratě Olomouc – Praha v roce 1844 a s jejím uvedením do provozu v roce 1845. Po té byl v Úvalech zřízen samostatný poštovní úřad, který navazoval na činnost poštovní stanice z konce 18. století a byla postavena katolická fara a později i nová škola.
Význam města rostl s rozvojem průmyslu. Prvními závody byly cukrovar, mlýny, cihelny a následně řada dalších. Došlo k obrovskému rozmachu městečka Úvaly a během následujících cca 100 let se počet obyvatel z tehdejších několika set rozrostl na více než 5 tisíc.
V roce 1969 vstoupilo v platnost rozhodnutí tehdejšího Středočeského krajského národního výboru, které povyšovalo městys Úvaly na město.
Úvaly ve své dlouhé historii mnohokrát hořely. K častým požárům došlo v období husitských válek. 26. září 1508 městečko vypálil loupeživý rytíř Jiří Kopidlanský. Úvaly hořely i v roce 1540, v roce 1607 vyhořela polovina městečka. V období třicetileté války byly Úvaly vypáleny oddíly švédských vojsk dokonce dvakrát, a to 27. a 28. listopadu 1639 a nato v roce 1648. Naposledy Úvaly ve velkém rozsahu hořely 24. dubna 1838, kdy po rozsáhlém požáru shořela téměř celá severní a západní část náměstí.
Z řady úvalských historických osobností je vhodné například zmínit místního katolického faráře P. Aloise Dostála (1858-1936), autora historických románů, povídek a divadelních her. Jeho dílem je první zpracování dějin Úval vydané roku 1914, dále úvalskou rodačku a nejvýznamnější českou spisovatelku meziválečného období Marii Majerovou (1882–1967), úvalského rodáka Jaromíra Rajnyše (1897 – 1990), významného amatérského fotografa. Jeho dílo má značnou dokumentární hodnotu a tvoří základ archivu městské kroniky, doc. MUDr. ing. Dr. Tech. Antonína Schönfelda 1869-1958), významného vědce v oblasti hydrobiologie a včelařství, také úvalskou rodačku akad. mal. Ivanku Slavíčkovou – Burzanovskou (1932-1988), jednu z nejvýznamnějších úvalských výtvarných osobností a Jiřího Steimara (1887-1968), úspěšného a populárního herce Národního divadla v Praze, v jehož stopách šli jeho vnuci Jiří Kodet a Evelyna Steimarová.

Dr. Vítězslav Pokorný, kronikář města Úvaly
25.9.2006